Zemřel čestný občan Hustopečí profesor Franz Machilek

Na velikonoční pondělí dne 5. dubna 2021 zemřel v bavorském městě Erlangen profesor Franz Machilek, čestný občan Hustopečí.

Franz Machilek se narodil 9. ledna 1934 v Hustopečích v rodině ředitele zdejšího daňového úřadu. Protože otec zemřel už roku 1936, měla rozhodující podíl na Machilkově výchově matka s pevnými křesťanskými zásadami, která byla učitelkou obecné školy (do roku 1928 v Kurdějově, od roku 1940 v Hustopečích). To mělo pozitivní vliv na Machilkovo dětství, které se odehrávalo v době nacismu. Malý Franz se jako většina ostatních dětí toužil zařadit mezi Hitlerovu mládež, ale silně religiózní matka mu v tom všemožně bránila. Později vzpomínal, že jeho dobové šílenství šlo tak daleko, že když mu tvrdošíjná matka odmítla pořídit uniformu Hitlerovy mládeže, pohrozil, že ji udá.

Po osvobození města v dubnu 1945 zůstávali Machilkovi ve svém domě v Nové ulici. V srpnu 1945 se matka od českého souseda dozvěděla, že její tehdy 15letá dcera Anna má být pracovně nasazena na Slovensku. Protože se obávala rozdělení rodiny, odešla s oběma dětmi k sestře do Vídně. Tento krok tehdy udělalo cca 500 německých Hustopečanů. Hned po osvobození utekli především ti, co se obávali postihu kvůli své předchozí politické činnosti. Mnozí také věřili, že je pro ně Rakousko z důvodu zeměpisné, kulturní a jazykové blízkosti vhodnější a že tak zároveň zůstanou v blízkosti hranice, protože stále věřili v pozdější návrat do Československa. Rakouský stát je však odmítal přijmout. Rakousko bylo značně zdecimováno a po konci války se prezentovalo jako oběť nacismu. Sudetští Němci byli i v Rakousku pokládáni kolektivně za německé občany (dne 4. 12. 1938 většina českých Němců přijala německé říšské občanství) a nacisty, kteří měli být na základě Postupimské dohody vysídleni do Německa, resp. do Bavorska. Také Machilkova rodina byla po krátkém pobytu ve Vídni odsunuta do tábora v Melku, a poté k Augsburku.

Ve své generaci patřil Franz Machilek k výjimkám, protože málokteré dítě „z táborových poměrů“ mohlo usilovat o vyšší vzdělání. Po maturitě v roce 1953 studoval až do roku 1963 filozofii, teologii, germanistiku, dějiny a pomocné vědy historické, a to na vysokých školách v Augsburku, v Dillingenu a v Mnichově.

Profesně se Franz Machilek věnoval archivní a pedagogické činnosti ve Státním archivu v Norimberku a v Bamberku, na Mnichovské univerzitě a Univerzitě Otto-Friedricha v Bamberku. Jeho stěžejními historickými tématy byly dějiny Bavorska, Moravy a církevní dějiny (především postava Jana Husa a husitství). I jeho rozsáhlá publicistická činnost se často zaměřovala na dějiny rodné země (MMG věnoval své stěžejní třináctisvazkové dílo k církevním dějinám Čech, Moravy a Slezska – Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen-Mähren-Schlesien).

Profesor Machilek byl členem prestižních historických společností a komisí nejen v Německu, ale i v České republice. V 60. letech navázal kontakty s předními českým vědci a od roku 1969 se podílel na jednáních Československé akademie věd. Českým historikům zase zprostředkoval kontakt ke Collegiu Carolinum v Mnichově. Na obou stranách se pak mohlo pracovat na smíření a na netendenčním bádání o minulosti.

Díky přátelským vztahům k rodišti a k Moravě se Franz Machilek neuchýlil ke stěžování si na osud a k obvyklému svalování vin na české obyvatele jeho staré vlasti. Naopak – už od gymnazijních let se zasazoval o dobré vztahy mezi Čechy a Němci. Vřelý a nedeformovaný patriotismus, přínos moravské historiografii a autorská spoluúčast na realizaci monografie svého rodného města (vyšla v roce 2010) byly v roce 2010 důvodem pro udělení čestného občanství Hustopečí.

Jak sám připouštěl, jeho celoživotním nedostatkem byla omezená znalost češtiny. Mohl sice číst českou literaturu, ale přes mnohá předsevzetí se nikdy češtinu nenaučil používat aktivně. Na to konto pronesl: „To je zlé manko a vlastně ostuda. Je mi líto, že jsem se česky nenaučil už jako dítě. Byl bych k tomu měl mnoho příležitostí. I oba mí starší nevlastní sourozenci, Stefanie a Karl, měli české partnery. Byla ovšem válka. Když jsem v roce 1966, poprvé od roku 1945, byl znovu v Hustopečích, zaklepala mi na sklo auta jedna žena, abych prý pozdravoval její bývalou učitelku, slečnu Stöhrovou (to bylo dívčí příjmení mé matky).“

Spolu s Milošem Traplem a Johannem Wolfgangem Brügelem tvořil Franz Machilek triumvirát vynikajících osobností historické vědy 20. století, které spojilo jedno rodiště – Hustopeče.

Budiž čest jeho památce!

Soňa Nezhodová,
vedoucí Městského muzea a galerie Hustopeče