Zachovejte klid filtrováním informací

Dezinformace, hoax, fake news, misinformace. Pojmy, se kterými už se dozajista každý z nás, kdo užívá sociální sítě a sleduje zprávy, setkal, ať už vědomě nebo nevědomě. Vlivem současné situace jsme zprávami doslova zahlceni a orientovat se v nich je těžké i pro ty nejostřílenější. A proto jsme se zeptali Mgr. Barbory Vackové, Ph.D., působící na Masarykově univerzitě v Brně, jak s informacemi nakládat a jaká úskalí na nás mohou čekat.

Jaký je rozdíl mezi hoaxem a dezinformací?
Obojí znamená nějaký typ zavádějící nebo záměrně mylné, lživé informace. Já bych řekla, že rozdíl je v podstatě ve zdroji. Když mluvíme o dezinformaci, tak spíš mluvíme o svého druhu hotové zprávě v nějakém dezinformačním online médiu. Hoax se zažil pro ty zprávy, které buď chodí emailem nebo po sociálních sítích. Takto pojatá dezinformace by nevyzívala k nějakému sdílení, kdežto ten hoax se celkem snadno pozná podle toho, že burcuje k tomu, aby se přeposílal dál. Často se jedná o řetězové emaily atd. V zásadě se jedná o lež nebo nějaký klamavý, zavádějící příspěvek.

Můžeme hoax nebo dezinformaci poznat okamžitě?
Myslím, že nejjednodušší cestou je využívat takové zdroje, které je s sebou nenesou, ale když už se člověk dostane k nějaké takové zprávě, dá se to rozeznat relativně snadno, i když to asi vyžaduje nějaký cvik. Co by nás na první pohled mělo zarazit, je, když to není úplně správně česky. Na těch zpravodajských webech – nebo webech, co se tváří jako zpravodajské weby – jsou většinou tučně zvýrazněná písmena nebo je tam strašně moc vykřičníků. To jsou věci, které „normální“, nezavádějící média a emaily nepoužívají. Takže pokud je to takto graficky „divoké“, říct si: pozor, toto může být zavádějící.

Takže zarazit nás může už grafická stránka zprávy. A co obsah?
Takové zprávy jsou hojně mířeny na emoce, vyvolávají až fyzický strach o vlastní osobu, pocit ohrožení. Mluví o nějakém riziku, straší, co na nás kde číhá a útočí tak na náš pocit bezpečí. Velmi často se v nich objevují přísliby skandálního odhalení a obvykle v nich nejsou žádné konkrétní zdroje. Je to spíše takové to „někdo někde říkal, že…“. To jsou takové první znaky, při kterých by člověk měl být ostražitý. Dá se ale pracovat i s tím zdrojem. Obecně, pokud – hlavně v online zdrojích – není snadno dohledatelný autor, vlastník média, šéfeditor, editor vydání nebo tam není napsáno něco o financování, je to pro nás další varování. Druhý krok, který není úplně komplikovaný je, když v článku nenalezneme žádné zdroje, anebo pokud tam jsou, tak nejsou hyperaktivní. Když je něco v online zpravodajství nebo publicistice citováno z jiné publicistiky, tak by ten odkaz měl být hyperaktivní. To napomáhá čtenáři jít dál po té trase, aby dopátral, odkud pramení veškeré informace.

Kde všude se mohou klamavé zprávy objevovat?
Já myslím, že svého nejnebezpečnější je na těch sociálních sítích, nebo když přijde emailem, protože to má široký dopad. Pak typicky na těch neseriózních nebo dezinformačních webech. Ale ty sociální média jsou asi nejběžnější, dobře se na nich sdílí, a proto se tam také tolik objevují. Někdy se ale může stát, že takovou zprávu vyprodukují i seriózní média, což může mít spoustu důvodů. Je to třeba nepozorností novináře, který pro ně pracuje, což může být vyvoláno nějakým redakčním tlakem, rychlostí atd. Může se to stát, když si ten člověk neověří ty zdroje dostatečně pečlivě. Takto můžou vznikat zprávy, které jsou jenom mírně zavádějící.

Jak lživé zprávy vznikají? Mají za úkol někoho cíleně poškodit?
Může se stát třeba jen to, co jsem uváděla před chvílí – že si novináři něco špatně přeberou nebo interpretují, což se může stát každému – to se nejedná o cílenou dezinformaci. Tady bychom mluvili spíš o omylu. Když už mluvíme o hoaxu nebo dezinformaci, tak je to něco, co opravdu vzniklo záměrně. Je důležité si představit řetězec vzniku specificky na sociální síti. Někdo to vypustí a ta síť je silná v tom, že si to lidi přeposílají dál a sdílejí to. V tomto případě ale nemůžeme mluvit o tom, že by to ti lidi dělali schválně se záměrem někoho poškodit, ale jedná se o publikum, které té informaci věří. Je potřeba oddělovat prvotní producenty a čtenáře. Obecně asi nejzávažnější jsou takové dezinformace, které se šíří s nějakým politickým ideologickým podtextem. V téhle souvislosti se používá termín „hybridní válka” - to se může zdát jako silné slovo, ale pokud mluvíme o válce, jde o nějakou snahu opanovat území, mocensky na něm působit a mít na něm vliv. Takže může jít opravdu o nějaký politický ideologický boj, jež má za cíl určitým způsobem destabilizovat systémy v demokratickém státě atd. Dost často může jít také jen o peníze, protože ti lidé, co na takovou zprávu kliknou, zvyšují sledovanost webu, a tím se zvyšuje publikum, který může daná stránka prodávat jako potenciální konzumenty reklamních sdělení. A někdy může jít jen o potřebu mít pozornost v online prostředí.

Můžu si nějak zprávy ověřovat?
Stále funguje web www.hoax.cz, což je jakási sběrna těch méně či více profláklých dezinformací, které putují tím online prostředím. Jinak je to dost těžké, protože už existují i tzv. deepfake, kde už je to těžké odhalit, protože vypadají opravdu věrohodně. Asi nejlepší strategií je tomu úplně předcházet a číst ty zdroje, které jsou ověřené, seriózní, a ví se to o nich. Za mě je pro běžnou veřejnost nejlepší soustředit se na média veřejné služby. Na Českou televizi a Český rozhlas, protože jsou to pořád ještě nezatížená média bez nějakých vnějších vlivů. Potom bych se soustředila na taková média, která jsou nějakým způsobem dlouhodobě etablovaná. Ještě bych odkázala na stránky Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (www.nfnz.cz), kde jsou hodnocení publicistických i žurnalistických médií, online i tištěných, a také seznam těch dezinformačních webů. Tam se dozvídáme, že aktuálně patří mezi ty nejdůvěryhodnější média Aktuálně.cz, Deník N, iRozhlas, Deník Referendum nebo Echo 24.

Je možné v současné době přemíru informací nějak filtrovat?
Česká média jsou typická tím, že nás krmí spíše tím horším než tím lepším, čímž se zabývají i psychologové. Já doporučuji užívat opravdu jeden nebo dva ověřené zdroje a z těch vycházet. Není třeba číst všechno. A myslím, že pro nějakou psychickou pohodu je dobré se zprávám nevystavovat pořád. To je ale už taková všeobecná rada. -slam-