Velikonoční svátky jsou spojené s řadou tradic. Zejména pondělní mrskut vyžaduje mnoho příprav. Chlapci a muži shání vrbové proutky a pletou pomlázky, dívky a ženy zdobí kraslice. Používají se nové techniky a materiály, ale i staré, lety osvědčené metody jako batikování v cibulových slupkách, drátování, škrábání nebo malování voskem. Kromě vajec pro koledníky je však třeba připravit a vyzdobit i dům nebo byt, což je pro kreativní duše příležitost k vytváření různých nápaditých dekorací.
Paní doktorku Zdenku Strouhalovou
z Hustopečí k technice paličkování přitáhlo právě velikonoční vajíčko.
„Paličkování dělám už patnáct let, dostala jsem se k tomu tak, že vedle
v knihovně jsem na výstavě objevila paličkované vajíčko a přes to jsem
zjistila kontakt na paní Drahomíru Hrbáčkovou, která paličkuje už přes padesát
let a vede kurzy. Jezdím k ní do Brna každých 14 dní,“ popsala svou cestu
ke starému řemeslu paní Strouhalová.
Stará technika zhotovování plošné krajky se
pro dětskou lékařku stala hlavní náplní volného času. Paličkuje téměř denně i
čtyři pět hodin. Dvakrát ročně jezdí do Vamberka a Valašského Meziříčí na
krajkářské trhy. Tam hledá inspiraci, shání vzory, kterým se v paličkování
říká podvinek. A také si přiveze zásobu potřebných bavlněných přízí, které už
běžně v galanteriích nejsou k dostání.
Příze se pomocí paliček kříží a stáčí a tím vytváří různé vazby jako například
plátno, síť nebo řetízek. Čím více nití
a paliček se použije, tím je vzor složitější a vyžaduje delší čas, i na drobný
motiv je třeba několik hodin.
Paní Strouhalová ale nevytváří jenom
velikonoční dekorace. Před Vánoci vystavovala v místní knihovně
paličkované betlémy. Pokud se vám jemné paličkované motivy líbí a máte dostatek
trpělivosti i zručnosti, můžete se podmanivým uměleckým řemeslem také nechat
zlákat.
-kam-