Hustopečská farnost během letošního podzimu slaví významná výročí. Koncem
září, si připomněla čtvrtstoletí od postavení nového kostela a sobotu 23.
listopadu věnovala spolupatronce kostela – svaté Anežce České.
Anežka Přemyslovna byla svatořečena
12. listopadu 1989, těšně před pádem komunistického režimu u nás. „Je velkým
zázrakem, že tehdy nebyla prolita krev, protože při revolucích často dojde
k nějakému neštěstí. Můžeme říct, že je to zázrak svaté Anežky České,“ uvedl
člen řádu křižovníků s červenou hvězdou Marek Pučalík, rodák z nedalekých
Želešic. Do Hustopečí přijel přednášet
právě o svaté Anežce, která tento řád založila. „Původně to bylo hospitální
bratrstvo, který mělo pomáhat lidem v jakékoli nouzi, v jakékoli
situaci,“ vysvětlil Pučalík. V současnosti se křižovníci věnují zejména
pastorační službě, slouží ve farnostech jako kněží, ale po vzoru své
zakladatelky nezapomínají ani na konkrétní službu potřebným. Jeden z bratří
je zároveň lékař, jeden z kandidátů je záchranářem. Marek Pučalík má kromě
teologie vystudované dějiny umění a tento obor přednáší na Karlově univerzitě.
Anežka je nám dnes kromě své charitativní činnosti vzorem i v umění spojovat
lidi. „Věnovala se z lásky každému bez rozdílu, ať měl jakýkoli světonázor
nebo vyznání. Usmiřovala rozhádané i ve vlastní rodině, byla to velká
diplomatka,“ řekl Pučalík. Anežčině rodině, jejímu původu a složitým vztahům se
podrobně věnoval ve své přednášce.
Zdramatizovanou podobu života světice hned poté předvedly děti z hustopečské
farnosti a okolí. Sál v suterénu kostela diváci zaplnili do posledního
místa. „Divadlo je rozdělené na tři části ze
života Anežky. Na začátku je malá, rodiče ji chtějí provdat, ve druhé části se potkává
s císařem a jeho synem a třetí část se odehrává v době, kdy už je abatyší
kláštera, stará se spolu s dalšími řeholnicemi o nemocné,“ popsal
představení student místního gymnázia Miroslav
Brúček. Vzniklo zejména jeho zásluhou. Kromě psaní scénáře, režie,
chystání kulis, doprovodné obrazové prezentace nebo domlouvání kostýmů se sám
ujal role papeže. „Úplně nejlehčí z celé přípravy mi připadalo obsazování
rolí, řídili jsme se přitom charakterem jednotlivých herců. Nejtěžší asi byla
ta choreografie,“ svěřil se Brúček.“
Závěrečná slova inscenace i její úspěch naznačily, že se v budoucnu
dočkáme podobného divadelního počinu.
-kam-