Anežčino výročí oslavili divadlem i přednáškou

Hustopečská farnost během letošního podzimu slaví významná výročí. Koncem září, si připomněla čtvrtstoletí od postavení nového kostela a sobotu 23. listopadu věnovala spolupatronce kostela – svaté Anežce České.

Anežka Přemyslovna byla svatořečena 12. listopadu 1989, těšně před pádem komunistického režimu u nás. „Je velkým zázrakem, že tehdy nebyla prolita krev, protože při revolucích často dojde k nějakému neštěstí. Můžeme říct, že je to zázrak svaté Anežky České,“ uvedl člen řádu křižovníků s červenou hvězdou Marek Pučalík, rodák z nedalekých Želešic. Do Hustopečí přijel přednášet právě o svaté Anežce, která tento řád založila. „Původně to bylo hospitální bratrstvo, který mělo pomáhat lidem v jakékoli nouzi, v jakékoli situaci,“ vysvětlil Pučalík. V současnosti se křižovníci věnují zejména pastorační službě, slouží ve farnostech jako kněží, ale po vzoru své zakladatelky nezapomínají ani na konkrétní službu potřebným. Jeden z bratří je zároveň lékař, jeden z kandidátů je záchranářem. Marek Pučalík má kromě teologie vystudované dějiny umění a tento obor přednáší na Karlově univerzitě.
Anežka je nám dnes kromě své charitativní činnosti vzorem i v umění spojovat lidi. „Věnovala se z lásky každému bez rozdílu, ať měl jakýkoli světonázor nebo vyznání. Usmiřovala rozhádané i ve vlastní rodině, byla to velká diplomatka,“ řekl Pučalík. Anežčině rodině, jejímu původu a složitým vztahům se podrobně věnoval ve své přednášce.
Zdramatizovanou podobu života světice hned poté předvedly děti z hustopečské farnosti a okolí. Sál v suterénu kostela diváci zaplnili do posledního místa. „Divadlo je rozdělené na tři části ze života Anežky. Na začátku je malá, rodiče ji chtějí provdat, ve druhé části se potkává s císařem a jeho synem a třetí část se odehrává v době, kdy už je abatyší kláštera, stará se spolu s dalšími řeholnicemi o nemocné,“ popsal představení student místního gymnázia Miroslav Brúček. Vzniklo zejména jeho zásluhou. Kromě psaní scénáře, režie, chystání kulis, doprovodné obrazové prezentace nebo domlouvání kostýmů se sám ujal role papeže. „Úplně nejlehčí z celé přípravy mi připadalo obsazování rolí, řídili jsme se přitom charakterem jednotlivých herců. Nejtěžší asi byla ta choreografie,“ svěřil se Brúček.“
Závěrečná slova inscenace i její úspěch naznačily, že se v budoucnu dočkáme podobného divadelního počinu.

-kam-