Výtvarný spolek Alfons (ne)oslavil 16. výročí vzniku výstavou

Výtvarná skupina Alfons s úderem letošního roku působí na scéně už 16 let, žádné větší oslavy však neplánuje a výtvarníci se spokojí hlavně s pravidelnými výstavami na domácí půdě. „Výročí sivce máme, ale neslavíme, já se přiznám, že jsem to slyšel poprvé, že máme 16 let,“ směje se výtvarník Pavel Klak. „Mě žádná výročí nezajímají. Zajímá mě, co jsem dělal minulý rok, co dělám teď a co mám připraveno na příští rok. A jestli je to šestnácté nebo sté nebo dvousté výročí je mi úplně jedno,“ přiznává Pavel Klak, dlouholetý člen skupiny Alfons.

Výstava je k vidění do 26. listopadu a jak už bývá zvykem, i tentokrát si výtvarníci přizvali do svých řad hosta. Tentokrát sáhli po umělkyni z trochu jiného oboru, herečce Radce Coufalové, známou především z prken Městského divadla v Brně. Její plastiky obohatily celou výstavu, hlas divadelního herce a zároveň manžela Jiřího Macha zase skvěle dokreslil atmosféru slavnostní vernisáže. „Já se znám s Michalem, který dělá technika v MDB a sleduje mou tvorbu už několik let. Před měsícem se byl podívat v zámeckém mlýně Nejdek u Lednice, kde jsem vystavovala společně se třemi umělci a nabídl mi, jestli bych tady jako host nechtěla ukázat své práce, což jsem s radostí přijala a jsem nadšená, je to tady moc krásné, líbí se mi prostory i díla kolegů z umělecké skupiny Alfons,“ vysvětlila.

Dokonale tvarované plastiky v kombinaci s kamenem jako by do prostoru městské galerie patřily celou věčnost. Jsou něžné a ženské, ale ani tyto přívlastky nedokážou přesně popsat hereččino dílo. „No, a to je právě to, že já vlastně vůbec nevím, jak to mám nazvat. Já nejsem studovaná v tomhle oboru, všechno vzniká instinktivně, já jsem dlouhá léta jenom malovala, dělala jsem dřevořezbu a nějaké sochy ze samoschnoucí hlíny. Vypaluju teprve dva roky, takže co se týče keramiky, jsem v tom docela nezkušená a kombinace s tím kamenem mě napadla asi před 15 lety. Čas dotáhnout to do nějakého tvaru jsem měla během koronaviru, to jsem si vymyslela svou technologii a kupodivu se to lidem líbí, mám z toho radost, je to moje vášeň a myslím si, že mě to – oproti divadlu – bude provázet už celým životem,“ libuje si ve výtvarně-umělecké sféře herečka Coufalová. „Líbí se mi, že to tady přetrvá roky, kdežto divadlo vám lusknutím prstu uplyne, nikdo o vás za chvíli neví a je to pryč, ale ty sochy tu po mně zůstanou třeba i po několik generací, a to mi přijde jako jedno z nejkrásnějších, co můžu po sobě zanechat,“ dodává herečka s úsměvem. -slam-