Zpívat posluchačům sám za sebe si zkusil jen párkrát. „Je to moc fajn, protože jsem napsal několik vlastních písní, které bych do konce roku rád nahrál na album a sdílel na hudebních platformách, tak uvidíme, jak se podaří,“ doufá hudebník.
Přestože má Pavla Vintríka většina posluchačů spojeného s převzatými písněmi, které si mohou spolu s ním i zabroukat, v kinokavárně přijali i jeho autorské písně. „Jsou to písně ze života, o tom, co jsem prožil. Skládám buď v práci nebo doma, když rodinné povinnosti dovolí,“ smál se čerstvý tatínek.
Hudební začátky usměvavého muzikanta však byly všelijaké. „Když jsem byl ve druhé třídě základní školy, tak mě naši dali do učení na harmoniku, protože oba rodiče byly harmonikář a chtěli to předat dál. Jen Pavlík v pubertě dal přednost fotbalu, tak hraní šlo na vedlejší kolej. A musím přiznat, že nebýt drezury rodičů, tak bych se k harmonice nevrátil. Ale dnes jsem jim za to vděčný, že mě donutili u hraní zůstat, protože mě to opravdu baví,“
Při pohledu do nabitého kalendáře čerstvého tatínka se nešlo nezeptat, jaké má vlastně plány a kam směřuje. „Já opravdu nevím. Dělám to tak, že mě to baví, naplňuje mě to a nic od toho nečekám. Začalo to u sklepů, pak oslavy narozenin, pak jsem si pořídil větší aparaturu a začal hrát i svatby. Pořád se to někam posouvá, jde to samo, tak uvidíme, kam mě to celé zavede,“ smál se Vitrlík, kterého i nadále budeme moci potkávat i na kulturních akcích města Hustopeče. -nov-