Včely a včelaři na Hustopečsku

Jsou pravděpodobně tím nejdůležitějším pomocníkem na našich zahradách, přesto je vídáme stále méně. Řeč je o včelách. Zhruba jedna třetina produkce našich potravin je závislá na jejich opylování. Přesto jsou včely v ohrožení. Jen v Evropě vymřelo za poslední roky 53 % včelstev. 

K typickým zvukům teplých dnů patří v našich končinách bezesporu bzučení včel. Při procházkách za Hustopeče a do okolí potkáte hned několik včelstev. Jejich majitelé jsou již po generace sdružení v Základní organizaci Českého svazu včelařů Hustopeče. „Máme ve svazu 58 včelařů z obcí Hustopeče, Kurdějov, Šakvice a Strachotín a Starovice. Starají se dohromady o 801 včelstev na 89 stanovištích,“ seznamuje nás s komunitou tajemník organizace Ing. Vladimír Turzák.

Ve srovnání s okolními státy má Česká republika asi dvojnásobný počet včelstev na kilometr čtvereční a Hustopečsko je v zavčelování na předních místech. Přesto se i tady potýkají včelaři s dlouhodobým úbytkem včel, jehož příčin je hned několik. Klimatické změny, extrémní sucho, intenzivní zemědělství i globalizace, která k nám přináší nové nemoci. „Největším škůdcem včel je roztoč varroáza, který se k nám právě díky globalizaci dostal někdy v 80. letech minulého století. Do té doby bylo včelaření mnohem jednodušší, v podstatě jsme se potýkali jen s morem včelího plodu. Na varroázu naše včela nebyla připravena a dodnes si s ní neumí poradit. Navíc je sama nositelkou dalších virů, je to komplikované,“ krčí rameny Turzák.

Včel jsou tisíce druhů, těch medonosných je jen zlomek. Nejdůležitější službou lidstvu i celému ekosystému je jejich schopnost opylovávat rostliny. „Opylují 85% všech keřů a rostlin na všech zahradách, lesích, zemědělských plochách, polích lukách a podobně. Zbytek připadá na čmeláky, včely samotářky a některé další druhy hmyzu, které mají schopnost opylovat,“ vypočítává Turzák.

V době své největší sláby měly i hustopečské mandloňové sady vlastního včelaře a asi 200 včelstev, které zajišťovaly včasné opylení a vysokou produkci mandlí.

Bez opylování bychom kromě medu ztratili i mnoho dalších léčivých látek – mateří kašičku, květový pyl, zázračný propolis, plásty, nebo vosk. „Včely se tady v tom našem středoevropském prostoru vyvíjely několik tisíciletí a po dobu svého vývoje si vytvořily několik léčivých látek, které jsou i pro člověka velmi prospěšné. Konečně existuje i Apiterapie, která se zabývá všemi těmito léčivými vlastnostmi jednotlivých včelích produktů, a že jich je spousta,“ směje se Turzák.

Albert Einstein prohlásil, že až na Zemi uhyne poslední včela, vymře do 4 let i celé lidstvo. Současní odborníci mu ve velké míře dávají za pravdu a proto se v posledních letech zvýšilo veřejné povědomí o ochraně včel. Pomoci může každý z nás. „Možná by jim nejvíce pomohlo, kdybychom se obecně lépe chovali k přírodě. Kdybychom vysazovali pestřejší škálu rostlin, abychom nechali kvést přírodu samovolně bez nějakých zásahů. Míváme krátké trávníčky, pár keříků, na polích řepku, ale to včelám nestačí. I ke konci roku potřebují pyl z květů, aby se mohly dostatečně připravit na zimu," nabádá k výsadbě Turzák a věří v lepší časy. -nov-