V galerii vystavuje své fotografie režisér Petr Baran

V městské galerii přibyla nová výstava. Od první únorové neděle, kdy proběhla slavnostní vernisáž, zdobí stěny výstavních místností „Fotobrazy“ umělce Petra Barana, který je často známý především jako režisér nebo scénárista a má pod palcem na několik desítek filmových snímků.

Sám autor si na škatulkování moc nepotrpí. „Já jsem Petr Baran a možná, že jsem taky tohle všechno dohromady, dokonce jsem měl obavy z toho, jestli mě lidé nějak netřídí, jestli jsem víc to či ono. Já především fotografuju, natáčím a dělá mně to hrozně dobře,“ stručně shrnuje svou osobnost umělec.

Pohled do objektivu je autorovi tedy víc než vlastní a jeho tvorba o tom vypovídá. Rozdíl mezi kamerou a fotoaparátem definuje tak, že na natáčení musí být připraven. U fotografování naopak nasává přítomnou atmosféru a tou se sám nechává překvapit. „Ale možná to vyjde na stejno, že zase to může pro diváka být poznání tak jako tak. Nevím, co je lepší, ale když se dostanu do toho prostředí, okamžitě na to reaguji a dělám to, co je mi nejbližší. Například teď budu dokončovat takový delší film, pojedu ho natáčet do Čech. Sice mám představu, vím, jaký použiju objektiv, kameru, to všechno vím. Ale co tam bude přesně, na tom místě, vůbec nevím. A to je to nádherné. A toto mám úplně raději teda,“ popisuje proces tvorby Petr Baran.

Výstava je k vidění do 24. února. Barevné „fotobrazy“ Pavla Barana vás přenesou na místa, která sám procestoval, černobílé snímky pro změnu odhalí například některé z aktů. „U fotek je největší problém ten, že tomu člověk musí dávat nějaké názvy. Ale na druhé straně si myslím, že ty názvy u těch černobílých fotografií jsou voleny tak více méně jako od oka, protože si pořád myslím, že by měly toho diváka oslovit. U těch barevných fotografií je to trošku jinak, protože ty barevné fotografie vznikly na základě cestování po tom světě, jsou to takové vzpomínky, jakési posunutí do toho, co jsem tam prožil. Když jsem někde jako turista, kde jsou skalní chrámy a podobně, snažím se dostat do toho civilního života tam, vyzkoušet si, jaké to je, když si tamější obyvatelé mezi těmi skalními chrámy žijí, kupují chléb a tak dále. Vždycky, když jsem někde byl, jsem se na to prostředí snažil dívat tak, jako bych tam žil každý den a zrovna si šel koupit mléko,“ líčí svůj vztah k cestování Baran.

Obrazy Petra Barana nevisí v Hustopečích poprvé – milým hostem místní galerie byl už před necelými dvaceti lety a prostory si pochvaluje pořád stejně: „Hustopeče, dům u Synků, to jsou nádherné prostory, to je jedna věc. Druhá věc, která se trošku za těch asi 18 let změnila, mám pocit, že dnes jsou ti lidé tady ještě hodnější. Byli i dřív, ale teď snad byli ještě hodnější. Je to tady úžasný, je to velká radost, vystavovat v krásných prostorách nádherného domu, a ještě k tomu s fajn lidma. Pán Bůh zaplať za to.“ -slam-