„Souboj jsme zahájili držením láhve s vínem, který prokázal sílu vinařů. Druhou disciplínu tvořilo přelévání vody ze skleniček do džbánu, čímž jsme chtěli prověřit mrštnost a opatrnost vinařů. A třetí disciplínou bylo přetahování lanem, které nám zůstalo už od prvního ročníku a vždycky je to největší adrenalin,“ seznámila se soutěží produkční Karolína Hrnčiříková.
Vzájemné hecování nebralo konce a všechny soutěže se nesly v napínavém duchu. Lépe si však přece jenom vedl tým z Turhandlí. Osmičlenné družstvo obhájilo loňské vítězství, ale putovní trofej pravděpodobně stejně zůstane na Vinařské. „Ona je ta socha hodně těžká a vždycky přemýšlíme, u koho z nás by měla být vystavena, proto jsme ji už loni nechali tady u Wechů ve sklepě. Uvidíme, jak se dohodneme letos, ale myslím, že Vinařské trofej prostě sluší,“ smál se vůdce Turhandlí Pavel Košulič a vysvětlil i úspěch svého týmu: „My totiž Na Hradbách máme rádi maso. Bílkoviny, těžká váha. Tady na Vinařské to jsou samý dietky, rybičky, salátky, potom to tak dopadá,“ smál se soupeřům.
Vinaři z Krajcperku vzali porážku s nadhledem. „Nám je to jedno, hlavně že je sranda. Vždyť druhé místo je taky krásné,“ smál se kapitán družstva Jan Stehlík. Že mezi týmy nepanuje žádná další rivalita nebo nepřátelství stvrdili vinaři následným pálením svatojánských věnců, které jejich ženy vlastnoručně upletly z devatera bylin.
Celý zbytek večera se pak nesl ve stejně pokojném duchu. Děti běhaly po obou ulicích a hledaly odpovědi do stopovací hry, dospělí obcházeli otevřené sklepy a ochutnávali nabízené vzorky, hudební nadšenci se mohli zaposlouchat do písní kapely Um-ca-ca, zpěvu harmonikáře Pavla Vintrlíka i tanců Hanácko-slováckého krúžku a Darebných žen z Velkých Pavlovic. Nad město stoupal jemná kouř z opékání špekáčků a dlouho do noci se ozývalo cinkání skleniček. -nov-
2 min
22
1
1 min
9
1
2 min
11
1
