V sobotu 5. října ráno se hlavní hustopečské náměstí proměnilo ve středověké tržiště. Atmosféru dotvářela historická hudba Weytora. Spolu s ní si diváci zatančili originální tanec imitující šlapání hroznů ve velké kádi. Na nádvoří domu U Synků se ozýval další zvuk z minulých staletí, vyhrával tu flašinet.
Mezitím
se náměstím rozřinčely meče, kopí a další chladné zbraně, začal tu rytířský turnaj o kouzelný amulet
nesmrtelnosti. Rytíři ze sdružení Taranis bojovali čestně a velkoryse, a proto
brnění žádného z nich nebylo skropeno krví, ale pouze kapkami deště.
Červený i bílý burčák různých odrůd a v různých stadiích zralosti se popíjel v patnácti mázhauzech. Na pět set návštěvníků je stihlo obejít všechny a vybralo si cenu za sesbírání potřebných razítek. Největší zájem byl o trička a termohrnky.
Ve všech mázhauzech se letos poprvé nalívalo do ekologických kelímků s originální grafikou. Vratné kelímky se lidem líbily a tisíce si je ponechaly jako originální suvenýr.
V jedenáct hodin dopoledne začalo na hlavním
podiu tradiční zasedání Burčákové unie.
Zástupci členských měst zaplnili přední lavice v hledišti a zaléváni
vytrvalým deštěm jednomyslně odhlasovali přijetí nových členů. Unie se tak rozšířila o město Holešov nebo Milevsko,
známé masopustním průvodem maškar. „Jedná se o velký průvod, který většinou
čítá na tisíc masek, v pátek v podvečer je takzvaný Bakchův průvod, maškary
přebírají vládu nad městem, je to podobné jako tady u vás, hlavní, tříhodinový
průvod vychází v sobotu odpoledne,“ prozradil místostarosta Milevska Michal
Horek.
Do Burčákové unie vstoupil i Klub
otužilců z Pardubic, kteří hlásání slávy Unie pojali velmi prakticky,
z místních surovin vyrábí vlastní burčák, kterým pak šíří slávu a dobré jméno
hustopečského burčáku v Čechách. Odpovědně bere svůj úkol také nová
burčáková misijní stanice v Pomezí u
Poličky. „U nás, v nadmořské výšce kolem 550 metrů se nikdy
žádné víno nepěstovalo, ale díky neustále se vyvíjejícímu se počasí to vypadá,
že asi brzo se bude.
Z těch asi tisíc lidí, co žije v Pomezí, tady v Hustopečích už
polovina určitě byla, já sám propaguji burčák i na základní škole,“ pochlubil
se ředitel tamní školy Broněk Králíček.
Dalším nezbytným bodem jednání bývá
udělení titulu Rytíř Burčákové unie. Perkmistr Adam Wagner pod dohledem purkmistryně Hany Potměšilové, konšelů i horenské
rady koštýřem pasoval na rytířku
burčákového řádu Kateřinu Kopovou za boj s Evropskou unií při hájení
své mandlovice. Sílu a odvahu prokázala soubojem, v němž nakonec zvítězila
holou rukou.
Zasedání zakončila hymna Výše číš v podání BUSu, neboli burčákového unijního
sboru, která odehnala dešťové mraky a na pár hodin přivolala sluníčko.
Hlavní scéna poté patřila energickému Švejkbandu.
V jednu hodinu ho vystřídala cimbálová muzika Jana Bradáče spolu s krojovanými tanečníky a zpěváky
z Mateřské školy U Rybiček a folklorního souboru Hanýsek.
Na ulici Šafaříkově se zatím řadil historický
průvod. Vlajkonoši s městskými prapory, pážata s halapartnami,
jezdci na koních, rytíři, purkmistryně a konšelé na vozech, zástupci
spřátelených měst i představitelé cechů dorazili za zvuku bubnů ve dvě hodiny
na náměstí. Cestu lemoval početný dav přihlížejících, kterým vinaři rozlívali
burčák.
Městská i horenská rada zakončila svou cestu na podiu. Přivítali tu i nezbytnou
a váženou kvasinku vinnou a poděkovali jí, že šíří v Hustopečích dobrou
kulturu.
Burčelovu cenu za využití burčáku na sportovním poli převzal bývalý hokejový
reprezentant a pravidelný návštěvník hustopečských vinných sklepů František Pospíšil. Jeho kolega Jiří
Holešovský se ceremoniálu nemohl zúčastnit, protože ho v pátek večer
perkmistr omylem zamkl ve sklepě.
Následně městské cechy žádaly o prodloužení svých práv. K cechu krejčovskému, květinářskému, lékárnickému, pekařskému, řeznickému, kuchařskému, kovářskému, mysliveckému a žebráckému letos přibyl cech malířský a rybářský. Nechyběly ani kurtizány, které panu perkmistrovi předložily dlužní úpis za poskytnuté služby.
Otužilci z Pardubic slíbili, že do Velké
pardubické přidají další překážku, burčákový příkop, a paní purkmistryni předali
velké perníkové srdce. Se svou gastronomickou specialitou přijela i Všehoschopná výprava z dalekého Mexika.
„Přivezli
jsme vám kaktusák, náš originální burčák, děláme ho z kaktusů, má unikátní
zelenou barvu,“ vysvětlil Pedro, jeden z
členů delegace. Zelená byla také originální mexická
kvasinka. „My máme nezdegenerovaný kvasinky, který když se budou množit
dělením, tak budou pořád jenom ušlechtilý,“uvedl Pablo, další člen výpravy. V nepřehlédnutelné skupině s klobouky
bylo i mnoho oslů, někteří na první pohled vzbuzovali obavy, rozptýlil je
Pedro: „Jako stoprocentní Mexičan vám musím říct, že náš osel s ADHD je
v pořádku, všichni jsme absolutně v pořádku.“
Odpolední program na podiu zakončilo podzemní vojsko Burčákové unie pod vedením generalissima Tupého. Svou připravenost a nezdolnost dokázali náročným pořadovým cvičením v prudkém dešti.
Čilý ruch a zábava na náměstí i přilehlých ulicích pokračovala vzdor proměnlivému počasí, jak to pěkně vyjádřili návštěvníci z jihočeských Stachů: „ Už léta sem jezdíme, vždycky se nám tu moc líbilo, jsou tu moc milí lidi a je to tu vždycky krásný. Dneska je mrzutý, že je takhle ošklivo, ale přesto si to chceme užít, když je dobrá nálada, ani déšť nevadí!“
-kam-
FOTO: Lukáš Hrdlička
