Rekordní Slavnosti mandloní a vína

Mandloňové sady rozkvétají v Hustopečích každý rok v jiný termín. Letos se po letech trefily přesně na den Slavností mandloní a vína, sobotu 23. března. Kvetoucí mandloně, skvělé počasí a bohatý program přilákaly do města davy lidí, kteří více než dvojnásobně převýšili počet obyvatel Hustopečí. Přijeli obdivovat atrakci, díky které jsou Hustopeče známé po celé republice. Mezi návštěvníky bylo hodně brněnských, ale nechyběli turisté ze všech koutů naší republiky i ze zahraničí. 

Velmi úspěšnou novinkou letošního osmého ročníku Slavností bylo obohacení vycházkových tras vedoucích k mandloňovým sadům na kopci za městem. Na výběr byly tři různě dlouhé varianty. Pro nejdelší šestnáctikilometrovou vycházku se rozhodla asi stovka účastníků. Průvodce jim dělal Petr Ovísek z Klubu českých turistů. Cestou povídal o krásách okolní přírody i historii. Jejich kroky vedly kolem Hustopečských rybníků, přes Kamenný vrch s kvetoucími hlaváčky a konikleci, Přední kout posetý koberci sněženek a Kurdějov s gotickým opevněným kostelem.



Všechny tři trasy měly společný start u Městské sportovní haly a začáteční úsek se čtyřmi zastávkami. Zapálení nadšenci z místních spolků svá zastavení stylově vyzdobili a pro příchozí přichystali zábavné úkoly i různé pochutiny k občerstvení. Hned na začátku cesty u ranče Valkýra se hledala jehla v kupce sena.



 Děti se mohly povozit na koních nebo si prohlédnout různorodou zvířenu farmy, kromě koní, koz a krav také klokany, lamy, oslíky nebo pávy. Na kopci přímo nad rančem se tyčí rozhledna v mandloňovém sadu. Mnozí se nechali zlákat a vyrazili přímo k ní stezkou vinoucí se mezi zahradami a vinicemi. Většina rodin s dětmi ale pokračovala po čtyřkilometrové trase nazvané Po stopách mandličky ke stanovišti rybářského spolku u rybníka. Sluníčko svítilo na hladinu, ve které se odrážely topoly. Lovily se tu živé i neživé rybičky, na udici nebo i přímo do rukou a razítka rozdával vodník. Na hladové čekaly chleby s rybí paštikou, pomazánkou nebo rybí klobásy a uzená sekaná. Hodně čtyřnohých příchozích se tu občerstvilo také, přímo v rybníku.



Po pár set metrech přišli putující k dalšímu zastavení u ovčárny v režii spolku Všehoschopných. Poznávaly se tu podle polínek místní druhy stromů, opékaly se špekáčky a zapíjely opravdu speciálním biopivem na podestýlce.



Rodiny s většími dětmi od ovčárny pokračovaly po střední osmikilometrové trase, která vedla přímo do kopce ke druhému mandloňovému sadu. Na cestě je čekalo oblíbené hledání takzvaných kešek podle GPS souřadnic. Na čtyřech místech byly ukryté krabičky se speciálními úkoly.

V údolí mezi oběma hustopečskými mandloňovými sady čekalo další zastavení. S myslivci se střílelo ze vzduchovky, podával se guláš a kolorit dotvářela výstava krásných trofejí.



Výstup na kopec absolvovali nejmladší účastníci v kočárcích, nosičkách nebo v náručí. Po zaslouženém svačinovém zastavení následovala už jen cílová rovinka. Kdo nasbíral potřebná razítka, mohl si vybrat zaslouženou odměnu, panáka mandlovice nebo kelímek pražených mandlí. Na výběr bylo i pexeso, omalovánky nebo nová pohádková knížka O mandličce a hrozínkovi.
Pak už nezbývalo než vplout do vytoužené záplavy bělostných květů. Baldachýn vypučených stromů vyvolával náladu májového času lásky a svatebně oděné mandloně se tak staly svědky nejednoho polibku, možná se tu odehrálo i nějaké první osudové setkání.
Kvetoucí sad je už po desetiletí oblíbeným tématem a kulisou profesionálních i amatérských fotografů. Pro některé to byl hlavní důvod návštěvy. Místní fotoklub přímo mezi stromy vystavil práce svých členů.
Kdo nasytil svůj mobil čarokrásnými detaily a nezbytnými selfíčky, usedl na mez a užíval kvetoucí sad všemi smysly. Vůně mandloňových kvítků i bzučící včely sající nektar inspirovaly k pikniku. Sluníčko v naprostém bezvětří ukazovalo svou sílu, louka nad sadem byla poseta skupinkami odpočívajících, děti unavené cestou pospávaly.



Úplně poprvé v osmileté historii Slavnosti mandloní a vína se skloubilo dvacetistupňové slunečné počasí s nádherně rozkvetlými stromy, které lákaly k procházce. Do Hustopečí tak dorazily davy lidí a i přes obrovské posílení integrovaného dopravního systému dispečery v Šakvicích i Hustopečích a navýšení parkovacích míst o více než osm stovek čelil provoz v nejfrekventovanějších hodinách komplikacím. Velké poděkování patří firmám Agrotec, Norma Group a Westfalia, které svoje plochy k parkování zapůjčily, a samozřejmě také místním občanům a turistům za pochopení a ohleduplnost.

Dole v centru města bylo celý den velmi živo. Nabitý program na podiu zahájilo hned po ránu téměř profesionální vystoupení žáků hudebního oddělení místní Základní umělecké školy, následovalo pásmo o jarních pracích na zahradě v podání dětí z mateřské školy Pastelka, děti ze školky U Rybiček potěšily diváky číslem plným jarních barev a svižných rytmů. Zazpíval a zatančil i místní folklorní soubor Krajcárek.
Mezi tím už v zasedací místnosti radnice panovala soustředěná atmosféra. Hodnotily se tu dobroty přihlášené do soutěže O nejlepší mandlový dezert. Role předsedy odborné poroty se ujal cukrářský mistr Martin Beránek, který chválil, kritizoval i radil, jak dezerty vylepšit. „Mě se to líbilo, hlavně ten věkový průměr, co tu byl, přihlásily se mladé holky i starší paní,“ vyjádřil svou spokojenost Beránek. První místo určila porota jednomyslně a bez váhání, jenom trochu pochybovala o tom, zda se jedná o skutečně amatérský výtvor. Vítězka Eva Šilingrová z Brna vysvětlovala: „Opravdu nejsem profík, povoláním jsem učitelka, ale plánuji si odborné vzdělání doplnit.“ Náročný recept z odpalovaného těsta dlouho pilovala a teď prý nechce mandle hodně dlouho vidět. Šéfa poroty zaujalo i chuťové snoubení malin a čokolády v dezertu paní Olgy Škňouřilové, která si odnesla první místo v hodnocení svých kolegů, ostatních účastníků soutěže.



Zatímco klání o nejlepší dezert se zúčastnilo 16 dam, do soutěže o nejrychlejšího jedlíka se přihlásilo osm pánů. Pod dohledem komisaře Pavla Pichlera, za mohutného povzbuzování a potlesku fanoušků, se co nejrychleji snažili sníst deset koláčů s mandlemi. Suverénně zvítězil dvacetiletý student brněnské Právnické fakulty Jan Wünsch a získal tak titul Mandlík roku. Soutěží v pojídání pokrmů na čas se účastní už asi rok a před nedávnem na Slavnostech uzeného porazil loňského Mandlíka, ostříleného šampiona Jardu Němce, který letos do Hustopečí nemohl přijet. „V týdnu, když nejsem na soutěžích, tak většinou jím spousty zeleniny a nekalorické věci,“ prozradil recept na svou štíhlou linii Wünsch.



Návštěvníci slavností s jídlem spěchat nemuseli, mohli si v klidu vychutnávat lahůdky z gastrozóny, kde své speciality nabízely tři místní a dvě brněnské restaurace, mandle v nich nesměly chybět. Ochutnat jste mohli třeba králičí rillet s mandlovou šalotkou, kachní prso s mandlovou náplní nebo ragú z divočáka s mandlemi.

Součástí programu na náměstí byly stejně jako loni kuchařské show Petra Erina Kováče.
„Letos jsem se vrhnul úplně do té nejvrcholnější Asie a přivezl jsem chřestýše, máme tady z něho ragú s mandlovým mlékem,“ prozradil Kováč. Polední show za doprovodu cimbálové muziky Vojara byla určena dětem. Nejprve šéfkuchař otestoval jejich chuťové znalosti a byl opravdu překvapen, že poznaly bazalku, limetku, kokos i červený rybíz. Poté společnými silami uvařili asijskou polévku tom yum, jejíž hlavní surovinou byla velká kreveta.



Vysoké teploty lákaly k pikniku na trávníku pod věží kostela. V jeho suterénu připravila Hustopečská chasa dílničky pro děti. Mohly si odnést vlastnoručně vyrobenou rozkvetlou mandloň, ptáčka nebo panenku v kroji. A dívky se takovou panenkou mohly samy stát. Šikovné ruce zkušených stárek jim ochotně pomohly do kroje. Rodiče se mezitím v klidu a příjemném chládku občerstvovali, dávali si kávu nebo něco malého k zakousnutí.



Na náměstí vyhrávala skvělá swingová kapela Eager swingers popíjela se mandlová káva, mandlové pivo a hlavně mandlovice. V půl čtvrté odpoledne se náměstí zaplnilo, protože se chystal avizovaný pokus o vytvoření rekordu v největším přípitku mandlovicí. Mezi přítomné bylo rozdáno přesně 1132 panáků, stejně jako je mandloní v místních sadech, a na jasný pokyn místostarosty Bořivoje Švásty: „Včil!“ si všichni naráz připili. Luboš Rafaj z agentury Dobrý den, která české rekordy dozoruje, dohlížel na regulérnost celé akce. Vytvoření rekordu potvrdil, Hustopečským poblahopřál a slíbil, že jeden panák na památku vystaví v pelhřimovském Muzeu rekordů a kuriozit.



V Hustopečích se ale nepila jen mandlovice. Během dne sice na mnoha místech docházelo pivo, ale místní zásoby vína jsou naštěstí spolehlivé. Přímo na náměstí nebo ve Stálé vinařské expozici se ochutnávalo Hustopečské městské víno. Už od rána patřilo vínu také nádvoří renesančního domu U Synků, kde se představili vinaři místní i z okolí a vyhrávala harmonikářka nebo cimbálová muzika. Své sklepy otevřelo i třináct vinařů a kromě vína nabízeli mnohdy i něco k zakousnutí a doprovodný program. Možná tak kromě rekordního hromadného přípitku vznikl v den Slavností i nějaký osobní vinný rekord.



Oficiální program na náměstí zakončil koncert Tomáše Kočka a jeho orchestru. Písně čerpající z fokloru i dávných mýtů dokonale ladily s atmosférou jarní oslavy. „Fajně vám to vyšlo! Nevím, jak to máte s pohanskými bohy, ale dvacet dva stupňů to je nádhera, jaro jako když luskne,“ vyzdvihl Kočko hlavní zásluhu na úspěchu letošních slavností. 

Nezbývá než poděkovat všem za skvělou atmosféru, šíření dobré nálady a také špetku trpělivosti a doufat, že podobně skvělé počasí doprovodí Slavnosti mandloní a vína i příští rok.

-kam-