Půdu lze definovat jako samostatný přírodní útvar vzniklý z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných faktorů. Půda je dynamický, stále se vyvíjející živý systém. Půda je proto bezesporu nejcennější přírodní bohatství. Je přirozenou součástí národního bohatství každého státu. Půda je složená z živé (půdní organismy) a neživé (minerální částice, odumřelá organická hmota, voda a vzduch) složky. Půdní organismy – živá složka půdy, mají zásadní význam pro většinu funkcí půdy, bez organismů by byla půda pouhým substrátem. Půda patří mezi neobnovitelné přírodní zdroje, je nezastupitelnou složkou životního prostředí, bez ní by život na zemi vyhasnul. Půdu je proto nutné chránit nejen pro současnou dobu ale zejména pro budoucí generace!

Funkce půdy:
1. Funkce přírodní:

• půda tvoří životní prostor a základ života pro všechny suchozemské organismy jak rostlinné, tak živočišné;
• půda produkuje biomasu (což souvisí s životním prostorem pro organismy, ale je to i podstatou její produkční funkce);
• je součástí a prostředím látkového koloběhu v přírodě, zvláště koloběhu vody a živin;
• je prostředím pro výměnu tepelné energie mezi zemí a ovzduším;
• je prostředím pro infiltraci, akumulaci a retenci vody, pro transportní procesy (infiltrace, dotace podzemních vod), transformační procesy (rozklad látek a syntéza jiných) a pufrovací a neutralizační procesy (odolnost vůči degradaci, acidifikaci, znečištění).

2. Funkce užitkové (z hlediska člověka):

• je výrobním prostředkem, stanovištěm zemědělských a lesnických plodin, má určitou produkční funkci a produkční potenciál;
• je plochou pro hospodářské a stavební využití, pro bydlení, infrastrukturu, rekreaci;
• je zdrojem neobnovitelných surovin (štěrků, písku, hlín, rašeliny).

3. Funkce kulturní:

• půda je archivem dějin přírody a dějin historie lidstva, v půdě jsou zachovány a konzervovány změny klimatu, vegetace, paleontologické a archeologické nálezy.

Půda v Mikroregionu Hustopeče
V okolí Hustopečí se nacházejí pelosoly, tedy velmi těžké půdy, které vznikly na třetihorních jílovcích, mají středně hluboký humusový horizont. Značnou část území, zejména na Kloboucku a Velkopavlovicku, částečně také na Hustopečsku, pokrývají černozemě. Utvořily se na spraších a třetihorních jílech a píscích. Jsou středně těžké, s vysokým obsahem humusu a neutrální reakcí. V oblasti mezi Horními Bojanovicemi a Morkůvkami a západně od Klobouk se nacházejí pararendziny, lehčí až středně těžké půdy se středním obsahem humusu a neutrální reakcí, vázané na tamější pískovcové podloží. Mezi Hustopečemi a Klobouky leží ostrůvek hnědozemí. To jsou středně těžké půdy, jejich reakce je slabě kyselá a obsah humusu příznivý. U Šakvic by identifikován drobný výskyt nivních půd, tj. půd vzniklých na říčních naplaveninách. Obsah humusu v nivních půdách je střední, prohumózněny však bývají poměrně hluboko; reakce půdy je většinou slabě kyselá až neutrální.

Území je intenzivně zemědělsky využívané. V nedávné socialistické minulosti však bylo provedeno mnoho činností, které způsobily vážné škody na půdním fondu v celé ČR. Největší hrozbou pro půdu je člověkem vyvolaná zrychlená větrná a vodní eroze, kterou je ohroženo nejméně 50 % půd rovnoměrně rozmístěných po celé republice. Je to způsobeno tím, že přes 70 % zemědělského půdního fondu leží na svažitých pozemcích (z toho polovina na svazích o sklonu větším než 5°). Dnes se prosazuje trend extenzifikace půdy, což je asi nejúčinnější opatření proti její erozi. Rovněž negativně na půdu působí používání přemíry umělých hnojiv. Používání umělých hnojiv se ovšem díky restrukturalizaci zemědělské výroby v 90. letech velmi snížilo, což se na vlastnostech půdy projevilo pozitivně. V současnosti je velká poptávka po ekologických výrobcích, u kterých se zakazuje používání umělých hnojiv při jejich pěstování. Poslední škodlivou složkou půd jsou kyselé deště, které způsobují jejich zvýšenou kyselost (až 2 – 3 pH) a následnou neúrodnost.
zdroj: Projekt Systémová podpora rozvoje meziobecní spolupráce v ČR v rámci území správních obvodů obcí s rozšířenou působností (číslo projektu: CZ.1.04/4.1.00/B8.00001)

Zemědělský půdní fond
Zemědělský půdní fond je tvořen: ornou půdou, chmelnicemi, vinicemi, zahradami, ovocnými sady, loukami, pastvinami a také půdou, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávaná není. Patří sem i rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a v neposlední řadě také nezemědělská půda, která slouží k zajišťování zemědělské výroby. Touto nezemědělskou půdou rozumíme polní cesty, pozemky se zařízením pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné pásy proti erozi atd.

Půda je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu všeobecně představuje ochranu životního prostředí, s čímž úzce souvisí celkové zlepšování životního prostředí.

Půdu můžeme mimo jiné definovat také jako základní výrobní prostředek v zemědělské výrobě. Důležitým faktorem je úrodnost půdy, která vzniká v přírodním půdotvorném procesu a dále závisí na lidské činnosti. Hlavní roli hraje půda samozřejmě v zemědělství, v němž slouží jako pracovní předmět a také pracovní prostředek.

Zemědělství představuje nejvýznamnější zdroj obnovitelných surovin, avšak možnosti dalšího obnovování a rozšiřování ploch zemědělské a orné půdy jsou velice omezené. Neustálé snižování ploch orné půdy by mohlo mít v budoucnu dramatický dopad na lidskou populaci, neboť lidí stále přibývá a podle odborníků by měla světová populace v roce 2030 vzrůst z dnešních 6 miliard na 8,3 miliardy lidí. S růstem populace je velice úzce spjata rostoucí spotřeba potravy, jejímž hlavním zdrojem bude i nadále obilí a dalším maso…

Další užitečné informace o půdě:
Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky