První "pocovidový" koncert posluchače nadchnul

Hustopeče už po šestadvacáté hostily Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae. Ten tentokrát přinesl vystoupení s názvem Volání k modlitbě, ve kterém se spojily hudebníci třech národností.

Z dominanty Dukelského náměstí, kostela sv. Václava a Anežky České, se ve čtvrtek 10. června stal koncertní sál. Rozezněl jej hlas tunisko-belgické umělkyně Ghalii Benali, indický druhpad a melodie linoucí se z violy de gamba Rominy Lischky a kontrabasu a chitrarry battente Vincenta Noireta. Tento exkluzivní koncert se hustopečskému obecenstvu naskytl díky tradičnímu hudebnímu festivalu Concentus Moravia. „Festival má u nás už dlouholetou tradici, naše město bylo u samého zrodu festivalu, a ten nám každý rok přináší dva výjimečné koncerty,“ říká produkční Martina Ondrová. „Protože se festival v loňském roce z důvodu koronaviru neuskutečnil, přesunul se celý program na tento rok. Ani letos to ale nebylo úplně jednoduché. Hned první koncert, který měl proběhnout v kostele v Kurdějově, byl naplánován na dobu, kdy ještě nebyla ve hře taková rozvolnění, jako jsou teď. Proto jsme byli nuceni tento koncert zrušit, ale povedl se nám alespoň jeden, ten v hustopečském kostele,“ dodává. 

Letošní ročník hudebního festivalu nese podtitul Hudba jako na dlani. A přesně tak se ji snažili předat posluchačům tři umělci z různých koutů světa, které dohromady spojila právě hudba. „Já jsem se vlastně s Ghalií potkala už před několika lety u jiného projektu, a potom jsme začaly dělat na tomto projektu. A v určitý moment jsme cítly, že potřebujeme třetího muzikanta a Ghalia už intenzivně pracovala s Vincentem, tak se přidal do týmu – a tak jsme se potkali,“ popisuje hudební shledání Romina Lischka. Tato rakouská umělkyně nechala během koncertu rozeznít svou violu de gamba. Ta se od klasické violy a jiných smyčcových nástrojů poněkud liší. „Je to rozdílné, cello, housle a viola jsou jedna rodina, a viola de gamba, na kterou hraji, pochází z jiné rodiny, pochází spíše ze skupiny drnkacích nástrojů, něco jako kytara. Má více strun a jakási vlákna, takže ten zvuk má více podtónů a pro mě je ten zvuk spíš takový nebeský, kdežto cello je spíše spojeno se zemí, takže to má jiný zvuk a také se jinak používá,“ vysvětluje umělkyně Romina Lischka. 

Podvečer v kostele měl své kouzlo a linoucí se hudba přivedla nejednoho posluchače k hlubokému rozjímání. „Opravdu jsem si to užila. Cítila jsem, že je publikum velmi srdečné, přítomné, nám blízké a naladěné na naše pocity,“ radostně hodnotí koncert Romina Lischka. -slam-