Přírodní podmínky Hustopečska
Klimatická charakteristika
Podle užívané klimatické Quittovy mezoklimatické regionalizace republiky náleží území do teplé klimatické oblasti T4, která zasahuje do regionu od jihovýchodu z Panonské pánve. Je charakterizována velmi dlouhým, velmi teplým a velmi suchým létem. Přechodná období jsou velmi krátká. Jaro a podzim je teplý, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. (Zdroj VH atelier, spol. s r.o.)
Reliéf
Z hlediska geomorfologického zařazení je zájmové území součástí Alpsko – himalájského systému, reprezentovaného zde subsystémem Karpat. Karpaty sem zasahují svou provincií Západní Karpaty, resp. subprovincií Vnější Západní Karpaty. Tato je zde zastoupena soustavou Moravsko-slovenských Karpat, resp. podsoustavou Středomoravských Karpat. Z nich reliéf území tvoří geomorfologický celek Ždánického lesa, představovaný geomorfologickým podcelkem Boleradická vrchovina, resp. okrsky Divácká vrchovina a Hustopečská pahorkatina. Divácká vrchovina je plochou vrchovinou na tektonicky porušených flyšových strukturách Západních Karpat. Charakteristické jsou široce zaoblené rozvodní hřbety a hluboká údolí často neckovitého příčného profilu. Členitá Hustopečská pahorkatina se vyznačuje rozsáhlými zbytky starších zarovnaných povrchů a mladými, převážně suchými krátkými údolím a kryopedimenty. Její součástí je Hustopečská sníženina v prostoru vlastního města a jeho západního a východního okolí s kryopedimenty. Jižním směrem se Hustopečská pahorkatina svažuje do Popické sníženiny, jež je součástí Dyjsko-moravské nivy Dolnomoravského úvalu. Tento již patří do Vídeňské pánve. Tvorba drobných terénních tvarů probíhá v holocénu antropogenními procesy (eroze, drobné sesuvy, prohlubování výmolů, zanášení údolí a úpadů splachy, těžební jámy na pískovec na Kamenném vrchu). Větší antropogenní tvary reliéfu vznikly těžbou cihlářských hlín severovýchodně a jihovýchodně od centra města a rovněž rozsáhlou stavební činností ve vlastním městě od středověku po současnost. V poválečném období došlo místy k terasování svahů pro zemědělské účely. (Zdroj VH atelier, spol. s r.o.)
Nejvyšším bodem o výšce 343 m nad mořem je vrchol “Kamenného vrchu” ve východní části katastru, který se nachází poblíž stejnojmenné přírodní rezervace. Nejnižší bod 172 m n. m. je nedaleko železničního nádraží na hranici s k.ú. Šakvice v lokalitě “Nivy”.
Územím prochází od severozápadu k jihovýchodu dálnice D2 Brno – Bratislava, která tvoří bariéru pro migraci živočichů, zejména velkých druhů savců, nelétavý hmyz, plazy a obojživelníky.
Z toho: zemědělská půda: 1787 ha
z toho:
orná půda: 1171 ha
trvalé travní porosty: 103 ha
vinice: 274 ha
sady: 131 ha
zahrady: 109 ha
lesní půda: 33 ha
zastavěná plocha: 95 ha
ostatní plocha: 525 ha
vodní plocha: 21 ha
Pastviny a louky zabírají pouze 4,2 % katastrálního území. Jedná se převážně o svažité stráně v severovýchodní části katastru, které jsou kvůli svému sklonu nevhodné k obhospodařování. Tyto lokality, například “Kamenec” a “Přední Kopaniny”, patří mezi druhově nejbohatší území v katastru, o čemž svědčí i to, že část z nich je zařazená mezi Evropsky významné lokality v rámci soustavy Natura 2000. Pastva hospodářských zvířat ani pravidelné sečení trávy však v současné době na žádných pozemcích neprobíhá. Proto je další existence těchto ploch ohrožena a zčásti již reálně postižena postupným ukládáním stařiny a zarůstáním keři (hlavně hloh, šípek, svída) a stromy, z nichž stepní stráně nejvíce ohrožuje především trnovník akát (původem ze Severní Ameriky). Zarůstáním dochází ke změně stanovištních podmínek (zastiňování, zvyšování množství živin v půdě) a tím k potlačování vzácných druhů rostlin i živočichů vázaných svým výskytem na suché stepní stanoviště. Proto je nutné o tyto lokality pečovat a udržovat je v takovém stavu, aby k ubývání vzácných druhů nedocházelo případně původně travnaté plochy, nyní zarostlé náletem dřevin, obnovovat. K takovým zásahům již došlo v posledních dvou letech na lokalitě “Kamenec”. “Spásání” trávy v dřívějších letech částečně zajišťovaly i početné kolonie králíků, kteří však po epidemii myxomatózy téměř vyhynuli a v současné době se malá kolonie králíků vyskytuje jen na lokalitě “Kamenec”. Z chráněných druhů ptáků hnízdí na stráních a mezích ťuhýk obecný a bramborníček černohlavý, v letních měsících zde loví létající hmyz silně ohrožená vlha pestrá, která v Hustopečích velmi vzácně hnízdí v kolmých sprašových stěnách. Ze vzácných rostlin zde rostou některé druhy orchidejí – například střevíčník pantoflíček, vstavač vojenský, pětiprstka žežulník, z dalších druhů např. hořec křížatý a kosatec různobarvý.
Jako ovocné sady je využíváno asi 5,3 % výměry katastru. Jedná se především o meruňkové sady, z nichž velká část je v současné době neobhospodařovaných a ani se v nich nesklízí úroda. V posledních letech byly některé staré meruňkové sady vykáceny, aby na jejich místech mohly být vysazeny vinice. Mezi rarity jižní Moravy patří sady mandloní v severovýchodní části katastru. Jedná se však o pouhé zbytky dříve rozsáhlých mandloňových sadů rostoucí dnes na dvou lokalitách o výměrách asi 1,7 ha a 2,5 ha. Mandloně brzy na jaře (v březnu) kvetou výraznými růžovými květy a v tuto dobu rozhodně stojí za návštěvu. V roce 2006 zajistilo Město Hustopeče (současný vlastník asi 1 sadů) o tyto sady nejnutnější péči po asi deseti letech neobhospodařování a připravuje zajištění potřebné péče i v dalších letech. Mandloň obecná (Amygdalus communis), jejíž jádra z pecek (mandle) se využívají v cukrářství, patří do čeledi růžovitých. Domovem je od severní Afriky až do střední Asie. Velmi hojná je ve středomoří.
Také v Hustopečích dotváří typickou krajinu jižní Moravy vinice rostoucí na ploše asi 11,1 % katastru, a to hlavně v jeho východní části. Část vinic byla vysazená teprve před několika lety. Z hlediska ochrany přírody je pozitivní zatravňování půdy mezi řádky vinic.
Severně Hustopečí leží na vodním toku Štinkovka dva rybníky “Zadní” o ploše 2,5 ha a “Přední” velký 3,5 ha. Přední rybník je využíván ke sportovnímu rybolovu místní organizací MRS a jako většina současných rybníků je postižen uložením velkého množství živin (tzv. eutrofií). Zadní rybník byl v r. 2002 rekonstruován a odbahněn. Využíván je jako tzv. chovný a rybolov je na něm zakázán. Z ptáků se zde vyskytují pouze běžné druhy vodních ptáků: kachna divoká, lyska černá a slípka zelenonohá. U rybníků roste vzácná ostřice ječmenovitá.
Nejvýznamnějším vodním tokem je říčka Štinkovka, která pramení jižně od Nikolčic a ústí u Šakvic do Dolní nádrže vodního díla Nové Mlýny, do které je však přečerpávána. Do Štinkovky ústní v katastru Hustopečí tok Pradlenka, která pramení v k.ú. Horní Bojanovice.
Lesy rostou pouze na ploše 1,3 % z celkové výměry katastru v jeho severovýchodní a východní části. Část porostů však bohužel tvoří nepůvodní trnovník akát. Ze vzácných druhů ptáků hnízdí v lesích a ve větrolamech pestrá žluto – černá žluva hajní nebo známý slavík obecný, kterého však většinou jen zaslechneme.
I v zastavěném území města Hustopeče je možné pozorovat některé chráněné a vzácné živočichy. Na budovách hnízdí rorýs obecný, jemuž však kvůli rekonstrukcím domů valem ubývá vhodných hnízdišť. Z dravců je možné přímo ve městě pozorovat poštolku obecnou, která s oblibou posedává na kostelní věži. V zimě můžeme občas vidět krahujce obecného, lovícího prudkým útokem drobné pěvce. Na místním hřbitově pravidelně zimují kalousi ušatí, v některých letech v počtu až 40 ptáků. V zimě 2005/2006 bylo možno přímo ve středu města pozorovat brkoslavy severní, kteří se v naší republice zimují pouze jednou za několik let při tzv. invazích.
Původní přírodní stanoviště, mnohdy cenná, mohou nežádoucím způsobem ovlivňovat a poškozovat různé nepůvodní (občas nazývané invazní) druhy. V případě katastru Hustopečí se jedná hlavně o dřeviny. Podél vodních toků, ale i podle jiných liniových staveb (silnice, železniční trať, vedení VN), se šíří javor jasanolistý původem ze Severní Ameriky. Podobně jako v případě akátu se z ekologického hlediska jedná o ve volné přírodě nežádoucí druh, který je například ve zvláště chráněných územích systematicky odstraňován. Jedná se o houževnatou dřevinu, která po pokácení silně zmlazuje a její trvalé odstranění je velmi obtížné. Podobně problematický ve volné přírodě je i pajasan žláznatý původem z Číny. Z keřů zarůstá meze a stepní stráně kustovnice cizí, původem z Asie.
Do katastrálního území Hustopeče u Brna zasahují tyto lokality zařazené do soustavy Natura 2000 podle směrnice o stanovištích:
Přední kopaniny
Celková rozloha asi 8,9 ha. Stanoviště: širokolisté suché trávníky s význačným výskytem vstavačovitých a bez jalovce obecného, širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného, subpanonské stepní trávníky.
Zasahuje do katastrálních území Hustopeče u Brna a Kurdějov. Celková rozloha je asi 104 ha. Mimo jiné lokality zahrnuje i přírodní rezervaci Kamenný vrch. Stanoviště: – širokolisté suché trávníky – význačné naleziště vstavačovitých – subpanonské stepní trávníky – panonsko-karpatské dubohabřiny. Rostliny: hadinec červený, koniklec velkokvětý, vstavač vojenský. Živočichové: bezobratlí – roháč obecný.
Zasahuje do k.ú. Hustopeče u Brna, Boleradice, Kurdějov, Horní Bojanovice, Diváky a Nikolčice. Jedná se o rozsáhlý lesní komplex o výměře asi 693 ha. V tomto území leží i přírodní rezervace Roviny. Stanoviště: – polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích – význačná naleziště vstavačovitých – panonské dubohabřiny – panonské šípákové doubravy – eurosibiřské stepní doubravy. Živočichové: bezobratlí – přástevník kostivalový, roháč obecný, ohniváček černočárný.
Z uvedeného výčtu území, navržených k zařazení do soustavy chráněných území Natura 2000, je zřejmé, že hustopečsko je dosud mimořádně bohaté na hodnotná přírodní stanoviště, která jsou ohrožena v celoevropském měřítku.
Petr Berka, Městský úřad Hustopeče, odbor životního prostředí, 06.08.2012
Zajímavý hmyz Hustopečí a okolí
Vzhledem k rozmanitosti přírodních enkláv se v Hustopečích a nejbližším okolí vyskytuje značné množství různých druhů hmyzu. Ze 152 druhů denních motýlů, zjištěných na Moravě, je z Hustopečí známo více jak 80 (např. 16 druhů okáčů, 15 druhů modrásků apod.), ale i 13 druhů lišajů, z nichž housenku nejznámějšího, lyšaje smrtihlava (Acherontia atropos), lze najít v letních měsících na méně ošetřovaných políčkách brambor. Další lyšaj, který velmi rychle se pohybujícími křídly připomíná kolibříka, dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), svým několik centimetrů dlouhým sosákem saje koncem srpna nektar z květů na zahrádkách. Snad nejvýznamnějším motýlem Hustopečí je největší středoevropský motýl martináč hrušňový (Saturnia pyri), jehož rozpětí křídel dosahuje až 13 cm. Můžeme jej spatřit koncem jara i v intravilánu města, sedícího přilákaného světly na zdech domů. S jeho až 10 cm dlouhou zelenou housenkou se zase setkáme v polovině léta při sklizni meruněk, jejichž listy se živí. V meruňkových sadech se v květnu a v srpnu setkáme s oběma našimi otakárky, otakárkem ovocným (Iphiclides podalirius) a otakárkem fenyklovým (Papilio machaon). Po teplejším létě je možné spatřit otakárka fenyklového ještě v září tam, kde se vyskytují rostliny čeledi mrkvovité, které jsou potravou jeho nádherné housenky. Na okrajích lesa a na loukách poletují od března do října různé druhy ostatních motýlů; bělásků, žluťásků, modrásků, soumračníků, baboček a okáčů, od června k nim přibude několik druhů vřetenušek, z nichž vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica) je dominantním motýlem Přírodní rezervace Kamenný vrch u Kurdějova. Tam žije i velmi zajímavý modrásek ligrusový (Polyommatus damon), jehož housenka přezimuje v podzemních hnízdech mravenců. Kamenný vrch u Kurdějova je jedním z posledních míst v České republice, kde lze tohoto motýla spatřit. Dalším velmi zajímavým druhem hmyzu Kamenného vrchu u Kurdějova a okolních stepních strání je kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Vyskytuje se pouze v nejteplejších částech Moravy a je proslulá tím, že po úspěšné kopulaci si pochutná na svém přechodném manželovi. Na stepních stráních se rovněž vyskytuje mnoho druhů brouků – tesaříků, střevlíků, nosatců, drobnějších krasců apod.. V listnatých lesích se ve starých dubech 6 let vyvíjí larva našeho největšího brouka, roháče obecného (Lucanus servus). U nás se vyskytuje pouze jeho moravská forma, která je asi o třetinu menší než ostatní populace. Mezi největší brouky listnatých lesů patří i krajníci, zejména krajník pižmový (Calosoma sycophanta), jehož modrozelené krovky jsou někdy vidět z velké dálky. Jeho potravou jsou především housenky, a tak je velmi užitečný. V rybnících se zase vodními rostlinami a řasami živí náš největší vodní brouk, až 5 cm velký vodomil černý (Hydrous piceus). Mezi pozoruhodnosti hmyzí fauny Hustopečí nesmíme zapomenout na jednoho ze dvou opravdu jedovatých živočichů České republiky. Kromě zmije obecné (Vipera berus), která se ale na hustopečsku nevyskytuje, je to brouk z čeledi majkovitých puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria). Krovky tohoto asi 2 cm dlouhého, kovově zlatozeleného broučka obsahují dost jedovatého kantaridinu k usmrcení dospělého člověka. V dávných dobách se prášku z usušených krovek puchýřníka, známějšího pod názvem španělská muška, užívalo nejen k travičství, ale v podstatně menších dávkách také jako afrodisiaka. Tohoto zajímavě využitelného brouka můžeme spatřit v letních měsících nejen na jasanech, ale i na keřových porostech ptačího zobu (Ligustrum vulgare) uvnitř města. Jeho larvy se vyvíjí v hnízdech samotářských včel. Za zmínku stojí i nádherně zbarvené ploštice, jejichž nymfy lezou po chodnících poblíž stromů již koncem zimy. Bodnutí dospělé ploštice zákeřnice červené (Rhinocoris iracundus) je však stejně nepříjemné jako vosí žihadlo.
Tomáš Dufek
