Téměř pět set diváků přišlo na víkendová představení nesoutěžní přehlídky amatérských souborů Šmardovo sousedské divadlo. Letos se poprvé odehrálo v sále nového Kina.
S úvodní hrou České nebe přijeli
v pátek 8. listopadu divadelníci z Podivína. „Založili jsme se loni
na jaře jako jednorázový projekt. Chtěli jsme zahrát jedno jediné představení
Českého nebe u příležitosti stého založení republiky. Snažili jsme se o co
nejdůstojnější kopii originálního představení, nic si nevymýšlíme, jen trošku
krátíme úvodní pasáž, protože budeme hrát bez přestávky,“ uvedl Miloslav Kučera z divadla Ciryl Podivín.
Originálnímu Divadlu Járy Cimrmana se přiblížili i tím, že představení bylo předem
beznadějně vyprodáno. V ženských rolích vystupují u cimrmanů tradičně
muži, a tak v roli Babičky Boženy Němcové
exceloval Ondřej Harnušek, Karla Havlíčka Borovského ale překvapivě
ztvárnila žena. „Vzniklo to z krizového stavu, sháněli jsme na poslední
chvíli náhradníka, a tak jsem se v divadle Ciryl ocitla já. Můžeme to brát
jako takový přínos cimrmanovskému divadlu,“ vysvětlila Adéla Malendová.
Ochotníci z rodinného divadla počítali s tím, že publikum bude
text populární hry znát a v případě potřeby ho využijí jako nápovědu. Nebylo to ovšem třeba, vše zvládli
bez zaváhání a bezchybně provedené Tyršovy rozcvičky i skvěle zazpívané hudební
vložky diváci odměnili bouřlivým potleskem.
V sobotu patřilo podium divadelnímu spolku
Kadet ze sousedních Staroviček, který před dvěma lety oslavil dvacet let od
svého založení. Podzimního hustopečského festivalu se neúčastnil poprvé. „Dříve
to bývalo Sousedské divadlo,
v roce 2005 se přejmenovalo na Šmardovo sousedské divadlo na památku pana
učitele Šmardy a my jsme zahajovali Maryšou,“ zavzpomínala režisérka Anna Haluzová.
Klasické hry z venkovského prostředí hrají starovičtí nejradši. „Rádi
hrajeme v našich krojích, proto jsme si i napsali devět scének ze života
našich stařečků,“ neskrývala Haluzová. Tentokrát ale přivezli inscenaci francouzského
klasika Eugena Labiche Písek do
očí z měšťanského prostředí,
na kterou asi 10 let sbírali odvahu. Po premiéře koncem května je domácí
publikum ocenilo potleskem ve stoje a spokojení byli diváci i při hustopečské
repríze.
Zkušené divadelníky přitom trochu potrápila jevištní technika. „Jeden z našich
herců odcházel z jeviště, a jak tápal
po tmavých stěnách, zavadil o spínač a odjelo nám pozadí i s oknem a obrazem,“
vysvětlila režisérka. Herci ale osvědčili své improvizační schopnosti a
situaci pohotově využili k pobavení obecenstva.
Smích se v sále ozýval také v neděli dopoledne. Divadlo Haleny hrálo pohádku O třech doktorech. „Jsme z Halenkovic, existujeme pět let a hrajeme převážně komedie. Tuto pohádku už máme na repertoáru třetí rok. Sesbírali jsme partu skvělých lidí, která hraje srdcem a klape nám to,“ představila spolek režisérka Marcela Palúchová. Sama si splnila sen každé holčičky a stala se na chvíli princeznou. Sedmihlavá saň jí neublížila, všechny neduhy vyléčila láska a místo nemožných nápadníků si vzala svého milovaného Semtamtrika. A nechyběly ani originální autorské písničky.
A ještě mnohem víc se zpívalo v neděli
večer. Původní muzikál Jesus
Christ Supermlád přivezlo divadlo Spojené farnosti. „Mnozí znají muzikál
Jesus Christ Superstar, který je bohužel starší než ten náš. Ten vykládá příběh
Ježíše Krista, když byl na konci svého života, čili když byl stár. Ale zatím
žádný muzikál nezpracoval příběh, když byl Ježíš na začátku, čili když byl mladý,
když byl super mladý, takže Supermlád,“objasnil název představení autor Luděk
Strašák.
Mladí nebo i supermladí jsou také
členové početného souboru. Představení s vánoční tematikou mají Spojené
farnosti na repertoáru už 15 let, jeho obsazení se proto mění s tím, jak
herci stárnou, nebo přicházejí a odcházejí.
Za maximální nasazení a téměř profesionální pěvecké výkony si jako jediní
účastníci nesoutěžní přehlídky vysloužili potlesk ve stoje. Nesporné zásluhy na
tom má Luděk Strašák, autor libreta, hudby a režisér v jedné osobě, který účinkující
doprovázel na klávesy nebo kytaru. Biblickým událostem ponechal historické
kulisy i kostýmy, ale převyprávěl je současným jazykem i moderní hudební řečí,
vtipně a trefně ho aktualizoval do dnešních dnů.
A protože radost z cíle namáhavé cesty nebo obavy rodičů o budoucnost dětí
jsou stejné dnes jako před tisíci lety, chytil příběh diváky za srdce. A to je
vlastně cílem každého divadla.
-kam-
FOTO: Richard Skoumal, Veronika Kamenská
