Hustopečští radní na své první letošní schůzi schválili, že válečný štít z Hustopečí bude nejméně do roku 2024 součástí expozice o dějinách města. Schválili smlouvu o výpůjčce s Regionálním muzeem v Mikulově, v jehož sbírkách je štít z roku 1915 nyní zapsán. Od roku 2018 je umístěn ve stálé expozici v Městském muzeu a galerii v domě U Synků.
Tento artefakt byl
zhotoven v rámci široké kampaně – tzv. válečného hřebíkování (Kriegsnagelung),
které spočívalo v tom, že za poskytnutí peněžitého daru mohl být přibit hřebík
do k tomu určenému dřevěnému objektu (většinou šlo o postavy rytířů, štíty,
kříže, sloupy apod.). Takto vybrané peníze byly směřovány na podporu válečných
obětí, pozůstalých a raněných, ale mnohem více než získaný obnos hrál roli
propagandistický účel, který posiloval patriotismus a odhodlání „domácí“
fronty.
Myšlenka „hřebíkování“ vznikla ve Vídni, kde
zhotovení prvního objektu – tzv. „železného obránce“ (Wehrmann in Eisen)
inicioval korvetní kapitán hrabě Theodor Hartig. Prvními, kdo tehdy zarazili
hřebík do dřevěné sochy, byli rakouský arcivévoda Leopold Salvator, německý
vyslanec Tschirschky-Bögendorff a turecký vyslanec Hussein Hilmi-Paša (Turecko
bylo v té době válečným spojencem).
Z Vídně se tento druh peněžité sbírky rozšířil po
celém Rakousku-Uhersku a Německu. Do akce bylo zapojováno dokonce i školní žactvo.
Mísil se zde projev vůle k vítězství, pocta padlým, válečný fetišismus, který
věřil v přenesení síly (rána kladivem patří nepříteli, štít z lipového dřeva se
mění na „železný pomník“).
Hřebíky mohly být nejen železné, ale i z cennějších
kovů či dokonce postříbřené a pozlacené. Mohly mít i různé velikosti. Vždy ale
platilo, že dar musel být vyšší než cena samotného hřebíku.
Hustopečský obranný štít byl instalován 2. prosince
1915. Na stěně, kam byl umístěn, bylo napsáno dvouverší: Ein einsern Geschlecht
schuf dieses Werk – in eiserner Zeit den Helden geweiht (Železné plémě
vytvořilo toto dílo – v železné době zasvěceno hrdinům).
Štít je vysoký 178 cm (šířka 67 cm) a vyznačuje se
mimořádným řezbářským umem, a to především ve zpracování erbů Hustopečí, Rakouska
a Německa.
Na zadní stěně štítu se nachází otvor pro knihu
dárců; jména nejvýznamnějších donátorů najdeme vyražena na hřebících s velkými
mosaznými hlavičkami. Přední místo zaujímá hřeb se jménem tehdejšího
hustopečského starosty Eduarda Schleimayera.
Soňa Nezhodová,
vedoucí Městského muzea a galerie Hustopeče
FOTO: Archiv MMG.