Obranný štít zůstane ve stálé expozici dějin města

Hustopečští radní na své první letošní schůzi schválili, že válečný štít z Hustopečí  bude nejméně do roku 2024 součástí expozice o dějinách města. Schválili smlouvu o výpůjčce s Regionálním muzeem v Mikulově, v jehož sbírkách je štít z roku 1915 nyní zapsán. Od roku 2018 je umístěn ve stálé expozici v Městském muzeu a galerii v domě U Synků.

Tento artefakt byl zhotoven v rámci široké kampaně – tzv. válečného hřebíkování (Kriegsnagelung), které spočívalo v tom, že za poskytnutí peněžitého daru mohl být přibit hřebík do k tomu určenému dřevěnému objektu (většinou šlo o postavy rytířů, štíty, kříže, sloupy apod.). Takto vybrané peníze byly směřovány na podporu válečných obětí, pozůstalých a raněných, ale mnohem více než získaný obnos hrál roli propagandistický účel, který posiloval patriotismus a odhodlání „domácí“ fronty.
Myšlenka „hřebíkování“ vznikla ve Vídni, kde zhotovení prvního objektu – tzv. „železného obránce“ (Wehrmann in Eisen) inicioval korvetní kapitán hrabě Theodor Hartig. Prvními, kdo tehdy zarazili hřebík do dřevěné sochy, byli rakouský arcivévoda Leopold Salvator, německý vyslanec Tschirschky-Bögendorff a turecký vyslanec Hussein Hilmi-Paša (Turecko bylo v té době válečným spojencem).
Z Vídně se tento druh peněžité sbírky rozšířil po celém Rakousku-Uhersku a Německu. Do akce bylo zapojováno dokonce i školní žactvo. Mísil se zde projev vůle k vítězství, pocta padlým, válečný fetišismus, který věřil v přenesení síly (rána kladivem patří nepříteli, štít z lipového dřeva se mění na „železný pomník“).
Hřebíky mohly být nejen železné, ale i z cennějších kovů či dokonce postříbřené a pozlacené. Mohly mít i různé velikosti. Vždy ale platilo, že dar musel být vyšší než cena samotného hřebíku.
Hustopečský obranný štít byl instalován 2. prosince 1915. Na stěně, kam byl umístěn, bylo napsáno dvouverší: Ein einsern Geschlecht schuf dieses Werk – in eiserner Zeit den Helden geweiht (Železné plémě vytvořilo toto dílo – v železné době zasvěceno hrdinům).
Štít je vysoký 178 cm (šířka 67 cm) a vyznačuje se mimořádným řezbářským umem, a to především ve zpracování erbů Hustopečí, Rakouska a Německa.
Na zadní stěně štítu se nachází otvor pro knihu dárců; jména nejvýznamnějších donátorů najdeme vyražena na hřebících s velkými mosaznými hlavičkami. Přední místo zaujímá hřeb se jménem tehdejšího hustopečského starosty Eduarda Schleimayera.

Soňa Nezhodová,
vedoucí Městského muzea a galerie Hustopeče

FOTO: Archiv MMG.