Těžko věřit, že hudba s nádechem tajemna, která se kinokavárnou ozývala, byla jednou velkou improvizací. „Dělám vlastní hudbu. Mám tu kytaru, klávesy, flétnu. A hudba, kterou dělám, je dílem okamžiku. Hraju to, co cítím, žádné předem dané aranže,“ představuje se osobitý muzikant.
Podobně tajemně zní i umělecké jméno, pod kterým hudebník vystupuje. „Luteja je jméno koně z jedné indiánské knížky. Když jsem byl malý, tak jsem neuměl správně vyslovit své jméno a říkal jsem si zkomoleninou. Tu jsem později zadal do internetového vyhledávače a narazil jsem právě ba tuto knihu a toto jméno. A padlo ke mě, tak mi to zůstalo,“ vysvětluje Luteja.
Nesmělý muzikant původem z Tábora s veřejným vystupováním teprve začíná a sbírá zkušenosti. Proto se mu zalíbila možnost hrát v komorním prostoru kinokavárny. „Jsem za to rád. Hustopeče znám, tak jsem to zkusil a uvidí se. V nejbližší době budu vystupovat v dalších menších kavárnách a klubech, už se těším. Ale poslechnout si mě můžete i na YouTube, kde zveřejňuji své skladby,“ vyzval Luteja. -nov-