Malíř jižní Moravy má Hustopeče stále v srdci

Antonín Vojtek bývá pro svou lásku k rodnému kraji nazýván „malířem jižní Moravy“. Narodil se v roce 1934 v nedalekých Horních Bojanovicích a jeho život je úzce spjat také s Hustopečemi. Na vzpomínky na naše město, a nejen na ně, jsme se zajeli přeptat do jeho galerie v Břeclavi, kde nás spolu se svou paní srdečně přivítal.

Pane Vojtku, pojďme si spolu popovídat. Část svého života jste prožil v Hustopečích. Ráda bych se zeptala, jak na naše město vzpomínáte a jestli vás inspirovalo k vaší tvorbě?

Antonín Vojtek: Hustopeče je město ze sedmi, kde jsem v životě bydlel. Je to město, na které mám trošku hořkosladké vzpomínky, ale samozřejmě i sladké. Pracoval jsem zde s dětmi, nejdříve jsem prožíval všechno dobré a po roce 1968 i to horší… Vzniklo zde mnoho obrazů a měl jsem zde i svůj první ateliér u Provazníků – osobnosti Provazníků každý znal – a ještě u jedné paní v ulici Svatopluka Čecha, se kterou jsem kopal ve vinohradě motykou 😊. Hustopeče jsou moje město, byl jsem tam ve společnosti výtvarníků, přátelil jsem se s nimi a dodnes zůstal například pan Bohuslav Janovský.

Řekněte nám prosím něco o vaší kariéře pedagoga v Hustopečích.

Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně s aprobací tělesná výchova, přírodopis a také práce na pozemních. V těchto třech oborech jsem fungoval na ulici Komenského, ale protože se vědělo, že jsem výtvarník, tak mě zvali i na ZŠ Nádražní, kde jsem učil i výtvarnou výchovu.   

 Z vašich obrazů je vidět, že studium přírodopisu byla trefa do černého.

Biologie a já jedno jsme. Vím, která bylinka kde roste, vím, která patří do mokřadů a která k rybníků.  

V letošním roce měl proběhnout Lednicko-valtický hudební festival, jehož jste měl být součástí. Bohužel je přesunut až na příští rok, mohl byste nám však prozradit, na co se můžeme těšit?

Moje malování má úzkou souvislost s hudbou. Všechny obrazy vznikly při muzice. Rád poslouchám Vltavu, a proto jsem velmi rád přijal pozvání, abych mohl při tomto festivalu ukázat naši krásnou krajinu, ze které je hudba cítit.

Pane Vojtku, jste neustále velmi aktivní, jaké jsou vaše plány do budoucna?

V 87 letech jsem si dovolil pohlédnout 100 let dopředu a zamyslet se nad tím, jaký svět bude. Jsem totiž čtenář science-fiction, miluji tuto literaturu a mám i trošku fantazii 😉. Lidé se tak ještě letos dozví o projektu Message of hope (Poselství naděje) a doufám, že mi za půl roku umožníte o tomto projektu říct více. 

-vyh-