Klub turistů lákal na putování Maryša

Start i konec byl situován do CVČ Pavučina a někteří už vyráželi v sedm hodin ráno. Na startu se účastníci zaregistrovali, vyplnili startovní průkaz a dostali popis tras s mapkou, aby věděli, kudy mají putovat. Do startovního průkazu pak po cestě sbírali razítka ověřující úspěšné absolvování dané trasy. „Záleží, kterou trasu si člověk vybere, některá stanoviště jsou společná, některá jsou zvlášť. 

Máme stanoviště u předního rybníka, u vodníka Fiškina, pak v Divákách, v muzeu bratří Mrštíků, další stanoviště je v Boleradicích v restauraci, nad Kurdějovem, u rozhledny v Hustopečích – rozhledny,“ vysvětluje organizátor Petr Ovísek z Klubu českých turistů Hustopeče. 

Pěších tras bylo celkem šest a jejich délka se pohybovala mezi 5 až 40 kilometry. Účast byla i přes nepřízeň počasí opravdu vysoká. Organizátoři už v půl desáté napočítali 120 putujících a měli radost, že je tato aktivita i po téměř půlce století stále oblíbená. „Pochod vznikl v době, kdy já jsem se narodil a začali ho naši členové, hlavně pan Hunkař, a hledali trasy, vydali se směrem na Diváky, kde byl a je Památník bří Mrštíků – vybrali si Maryšu – podle té se to taky jmenuje,“ dodává Ovísek. 

Právě muzeum historického a kulturního dědictví v Divákách je důležitou a velmi oblíbenou zastávkou celého putování. „Je to naše tradiční zastávka, která nedávno prošla rekonstrukcí a je tam nová expozice, takže i ti, co už ji znali, ji nepoznají a bude to pro ně něco nového. Pro návštěvníky je připravena sleva na vstupné plus razítko do kontrolního průkazu,“ pochvaloval si Ovísek. 

Jakmile se účastníci pochodu vrátili na Pavučinu, obdrželi diplom, sladkou odměnu a občerstvení v podobě tradičního chleba se sádlem a čaje. Po 45 letech organizování takové akce už je záhodno ohlédnout se zpět a zhodnotit, jak se putování vlivem času proměnilo. I nad tím pořadatelé přemýšlí a kladou si otázku, zda je Divácké putování Maryša udržitelné i do dalších let. „Děláme to pro lidi, kteří chodí pravidelně, místní, snažíme se nedělat tomu velkou reklamu, aby se nám to nestalo davové a bylo to takové domácké. Máme problém s personálním obsazením, které je rok od roku horší, některé stanoviště se nám podařily vymyslet tak, že se nám o ně stará někdo jiný, jako právě třeba muzeum, restaurace… Kolikrát si člověk říká, jestli mu to stojí za to, ale potom, když se mu vrátí 150 spokojených lidí, tak to asi stojí za to,“ usmíval se spokojený pořadatel. -slam-