Říká se, že pokud máme co jíst, kde spát a o koho se opřít, pak jsme nejbohatšími lidmi na světě. V době, kdy jsme nuceni kvůli pandemii mnohdy slevit ze svých standardů by nebylo na škodu poděkovat za to, co nám zůstalo... Tak, jako to udělali věřící při žehnání polím na Křížovém kopci.
Dáváš růst trávě pro dobytek, bylinám užitečným člověku,
aby dobýval ze země
chléb i víno k radosti lidského srdce.
Tento a mnohé další úryvky z knihy Žalmů jste mohli zaslechnout v neděli 25. dubna, na svátek sv. Marka, při žehnání polím na Křížovém kopci. „Možná to souvisí s tou dobou jeho svátky. Je jaro, na polích se zasela setba a je to čas, kdy nezbývá, než čekat na vhodné podmínky, aby mohla setba vzejít. I proto se možná svatý Marek stal patronem rolníků, kteří se k němu modlili za déšť a za hojnou úrodu,“ seznamuje nás s tradičním procesím děkan Jan Nekuda, který pobožnost vedl.
Požehnání úrody patří mezi prastaré zvyky, sahající až do starozákonní doby a v dnešní době, kdy máme všichni všeho nejen dostatek, ale dokonce nadbytek, se podobných procesí účastní bohužel jen hrstka lidí. Děkují za blahobyt a prosí o ochrannou ruku. „A také za to, abychom si vážili darů Země a přírody, a stali se moudrými správci všeho toho nádherného bohatství, které nám Bůh svěřil,“ dodává.
Papež František v encyklice Laudato Si napsal: „Snažíme se vymačkat planetu až na doraz a ještě více. Zůstalo ještě vůbec někde místo pro Boha? Nebo už jsme opravdu zcela propadli pyšné iluzi, že si všechno vyrobíme a obstaráme sami? Chceme čekat až se vše obrátí proti nám a Země se stane pro nás neobyvatelnou?“
Žehnání úrody nám chce připomenout, že bez Božího požehnání, marné lidské namáhání...
-nov-, -slam-
Foto: Richard Skoumal
(1)
