Hustopečský kostel oslavil čtvrtstoletí

 25. září 1994 vysvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle nově postavený kostel svatého Václava a svaté Anežky České. Pětadvacáté výročí této významné události přijel oslavit spolu s hustopečskými farníky.

Nedělní mši svatou sloužil 22. září ve zcela zaplněném v hustopečském kostele. Oslavy čtvrt století od posvěcení chrámu byly ne náhodou spojeny s udělováním svátosti biřmování. Biskup v kázání citoval slova starozákonního proroka, podle kterého z chrámu proudí živá voda do okolí. Připomněl, že svátost biřmování má napomoci tomu, aby se i lidé stávali živými chrámy, zdroji života. Podobně jako před lety pomazal oltář kostela olejem, poznamenal nyní křižmem čela 36 biřmovanců. „Smysl pomazání je v obou případech podobný, u stavby kostela je to předání k tomu, aby sloužila účelu, pro který byla postavena a biřmování je vlastně také vyjadřením toho, že člověk řekne ano, já chci sloužit, chci být chrámem,“ vysvětlil Cikrle.

Patronem hustopečského kostela je svatý Václav, jehož ostatky jsou uloženy v oltáři a viditelně ho připomíná také svatováclavská koruna na věži. Svého patrona si volili i biřmovanci. „U nás je zvykem, že si vybírají svého patrona, někoho, kdo je oslovuje svým životem nebo něčím, co udělal. Volí si obvykle jedno a někdy i dvě jména,“ řekl biskup. Dva patrony má také hustopečský kostel, jsou inspirací i mladým farníkům. Několik z nich v neděli přijalo jméno Václav nebo Anežka.
Biřmování se v hustopečské farnosti od postavení nového kostela koná zhruba každých pět let. Udělují se tu ale i další svátosti. „Od postavení nového kostela zde bylo pokřtěno už asi 370 dětí i dospělých a za tu dobu tu bylo asi 165 svateb,“ informoval hustopečský děkan Jan Nekuda. Díky tomu, že tři hustopečští rodáci přijali svátost kněžství, zažil kostel několik slavnostních prvních mší novokněží. „Byly tu tři primice, dvou kněží premonstrátů, Gorazda Krušiny a Konstantina Mikolajka a potom diecézního kněze Petra Košuliče,“ prozradil Nekuda. Chrám je centrem života farnosti. „Kostel slouží samozřejmě bohoslužbám, které se ve všední den slouží většinou dole v kapli. Je také místem setkávání, protože tu máme různé klubovny a společenský sál i jídelnu, takže se tu mohou konat různá setkání, oslavy narozenin hrát divadla, pořádáme tu farní plesy a karnevaly,“ pokračoval děkan.

Biskup Cikrle zavzpomínal i na dobu, kdy farníkům po zboření původního kostela více než třicet let chybělo místo, kde by se scházeli. Od druhé poloviny 60. let sloužila bohoslužbám upravená kaple na Křížovém vrchu a od začátku 80. let kaple ve dvoře fary. „Pamatuji i na doby provizoria na faře. Potom byl vysvěcený tento nový kostel a všichni jsme se radovali, že konečně je hotovo,“ řekl Cikrle. Otec Vojtěch byl už u počátků myšlenky na stavbu nového kostela, v 80. letech totiž působil v sousední vesnici. Dozvěděli jsme se, že není jen světitelem chrámu ale také jedním z jeho prvních donátorů. Na stavbu věnoval výtěžek ze svého vinohradu: „Byl jsem v té době farářem ve Velkých Němčicích, a když sem přišel otec Václav Fišer, řekl jsem mu: „Podívej, já mám dva vinohrady, ten jeden si vem.“ On se o něj staral a všechen výnos věnoval na nový kostel.“ Hustopečský farář a děkan Mons. Václav Fišer měl na vzniku kostela zásadní podíl. Věnoval nesmírné úsilí shánění potřebných financí, plánování, vyjednávání povolení a konkrétnímu zařizování stavby. Stejnou péči dával také vybavení nového chrámu. Konzultoval i stavbu varhan, které doprovodily nejen slavnostní výroční bohoslužbu ale i odpolední koncert sboru Magnificat z Brna.
Sbormistr a vynikající varhaník Petr Kolař ho zahájil asi nejznámější varhanní skladbou, skvěle provedenou Toccatou a fugou d moll Johanna Sebastiana Bacha. Zhruba dvacetičlenné těleso, které běžně doprovází liturgii v brněnské katedrále, poté zazpívalo polyfonní duchovní skladby z pera známých autorů, Haydna, Čajkovského nebo Mendelssohna-Bartholdyho. Atmosféru podbarvovala světelná hra paprsků podvečerního slunce, které probudily vitráže v oknech za oltářem kostela. V závěru vystoupení zazněla mše současného nizozemského skladatele Jacoba de Haana a hudebníci se rozloučili zpívanou prosbou o požehnání.
Slavnostní den farnosti zakončilo přátelské posezení v suterénu kostela.

-kam-