Bagry a staveniště však akci na charakteru nijak neubraly, ba naopak. „Byla to jasná volba, a to, že se tady něco bude dít, jsme se dozvěděli tak tři, možná dva, týdny zpátky, takže hledat něco jiného by šlo těžko, ale nakonec jsme si řekli, že to zas až taková změna oproti tomu, jak to tady bývalo vždycky, nebude, tak jsme to hecli,“ směje se organizátor Petr Pospíšil.
Celý festival stojí především na vzájemných známostech, spolupráci a reciprocitě. Ani letos tomu nebylo jinak a line-up celého dne tvořili především kamarádi kamarádů, co něco umí. Vystoupilo celkem šest svérázných kapel, ale hudba nebyla to jediné, co tvořilo festival festivalem. Nechyběly ladné pohyby Friday Dancers, irské tance, divadlo ani ohňová show. A k tomu všemu přibyla také jedna novinka. „Letos tady byla poprvé slam poetry, což si lidi hodně užili a chválili si to i slameři, takže za mě velký výhra,“ chválí si nápad Pospíšil.
Cílem mikrofestivalu je zachovat jeho velikost a dělat celou akci pro potěšení a pro přátele. To se jim i tentokrát, podesáté, podařilo. Počet návštěvníků neroste, a my vlastně ani nechceme, aby rostl, a ono by asi ani nebylo kam. Chodí nám tu pravidelně takoví lidi, co už tu akci znají a ví do čeho jdou. Nás to netrápí, ba naopak si říkáme, že je to super, všichni se baví a je to v pohodě,“ neskrývá radost z povedené, a pravděpodobně nejpunkovější, akce našeho města Petr Pospíšil. -slam-