Dříve bylo na gymnáziu tradice dělat vánoční koncerty. „Před covidem se stihl udělat tříkrálový charitativní koncert, kdy šel výtěžek na Domov Narnie pro postižené děti do Morkůvek. Po covidové odmlce zatím dozráli další skvělí umělci, ti předešlí odmaturovali, ale tady je snad nějaká zvláštní voda, protože já jsem objevila celý nový orchestr. Tomu jsem nabídla hrát znovu ty známé koncerty, ale oni to odmítli s tím, že je to nuda, že chtějí hrát divadlo,“ směje se učitelka Margita Křížová při vzpomínce na vznik celé myšlenky.
Nápad secvičit divadelní představení se potichu plížil po škole, i samotná realizace probíhala tiše a nenápadně. „Jednou jsem potkal paní Křížovou ve škole na chodbě a ona po mně chtěla scénář. Mám kamaráda, který je v tomhle geniální, prvně se mu do toho moc nechtělo, ale netrvalo dlouho a scénář byl na světě,“ vzpomíná Adam Šperka, student gymnázia.
Jakmile byl scénář hotový, bylo třeba sehnat herce. I ti se většinou stali součástí celého projektu téměř náhodou, stačilo se ve správný čas pohybovat po chodbě školy. O další, nedílnou složku inscenace, se postarali výtvarníci, kteří namalovali sedm odlišných paravánů obzvláště důležitých pro celé představení. Těm nyní učitelka Křížová hledá domov. „Ráda bych našla nějaký větší prostor, protože je to sedm obřích paravánů, hlaste se, prosím vás, pokud byste je měli kde vystavit,“ naléhá.
Divadelní hra Láska Bezdomova, jejíž dobrovolný výtěžek putoval na podporu hustopečské Potravinové banky, v pátek sklidila nevídané úspěchy. Nadhodit téma repríz tedy bylo více než nasnadě. „Toto je za mě v rukou Božích a v rukou těch děcek. Já jsem svolná ke všemu. Adam řekl, že budeme hrát tak dlouho, dokud se nedostaneme do Národního divadla,“ směje se učitelka Křížová.
Vtipné a lidské představení zahřálo u srdce několik desítek diváků a spoustu prožitků přineslo také všem, co se na milé komedii s dobrým koncem podíleli. „Poprvé jsme vystoupili ve čtvrtek, kdy jsme hráli dvakrát pro školy a musím říct, že to první představení bylo provázeno velkou nervozitou, to druhé únavou. A dnes, když jsme hráli pro rodiče, si myslím, jsme do toho dali nejvíc, co šlo, a později to večerní představení byla už jenom taková třešnička na dortu,“ popisuje své pocity student Adam Šperka. „Dnes jsme si to všichni užili i se slzou v oku, takže doufám, že to není derniéra,“ vyslovuje přání režisérka hudebně dramatického počinu Margita Křížová. -slam-