Dětské diváky nadchla pohádka beze slov

Velmi neobvyklou podívanou připravilo v neděli 15. května Kino Hustopeče pro nejmenší diváky. S pohádkou Mauglí do Hustopečí přijela loutkoherečka Jana Vyšohlídová z Divadla U staré herečky. A kromě nádherné minimalistické scény zaujala děti především tím, že se v téměř hodinovém představení takřka nepromluvilo. 

„Pozoruji, že na děti neustále někdo mluví. A ony už neposlouchají. U pohádky Mauglí se mi potvrdilo, že děti mnohem více baví, když si můžou příběh prožít pomocí vlastní imaginace, aniž by se jim podbízely jednoduché a jasně dané repliky. Samy si hledají vlastní myšlenky, pocity, slova, prožívají si ten příběh po svém,“ vysvětluje ojedinělé pojetí sympatická loutkoherečka.

Nezvyklé ztvárnění si malí diváci zamilovali od prvních minut a v sále se střídaly výbuchy smíchu s ohromeným mlčením. Příběh chlapce, který přežije v džungli jen pomocí divokých zvířat a který nakonec opustí své zvířecí přátele, aby se vrátil zpět k matce si herečka nijak nepřikrášlovala a především konec představení byl nezvykle smutný. „Má to být melancholické. Dítě si vlastně samo musí zodpovědět, jestli je rádo, že se Mauglí vrátil k matce, nebo je mu líto medvěda. Jestli chce plakat nebo mít radost. Takhle to cítím. Při vymýšlení každé inscenace jednoznačně razím heslo nepodceňovat dětského diváka. Děti nejsou hloupé a pokud jim bude servírováno jen to, co si myslíme, že stačí k pochopení, tak se nikdy neposunou dál. Není dítě, které by třeba příběh o Mauglím nepochopilo,“ obhajuje svůj přístup Vyšohlídová. 

Sama Vyšohlídová svá představení koncipuje právě tak, aby dětského diváka donutila splynout s příběhem a vyhýbá se proto jakýmkoliv teatrálním prvkům. „V žádném případě nedopustím, aby naše hry sklouzly k nějaké podbízivé zábavě, kdy se dětem rozhazují bonbony a berou se na pódium. Takových divadel je přehršel. Já si chci vychovat diváky pro klasickou činohru a musím říct, že je to boj, protože děti i rodiče jsou příliš zvyklí na to, co se jim servíruje.“

Osobitý přístup k divadlu hustopečské děti ocenily a jak herečka říká, podobně reagují i jinde při dalších inscenacích. Každá pohádka v repertoáru divadla prochází náročným procesem, kdy od prvotní myšlenky, přes scénář, výtvarné pojetí, návrh scény nebo aranžmá hudby trvá zhruba jeden rok. V Hustopečích odehraný Mauglí je jednou z těch náročnějších. „Ten příběh je sám o sobě komplikovaný a vyjádřit jednotlivé pochody  beze slov jen pomocí pohybu či zvuků, to byla výzva. Mám však štěstí v tom, že mě režíruje můj otec Jiří Vyšohlíd, držitel ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkové divadlo. Píše mi i hudbu. Je to velký perfekcionista a díky němu mám na každý zvuk přesně nacvičené pohyby, aby to celé vytvořilo ten správný dojem. Je to o cviku,“ uzavírá Vyšohlídová. -nov-