Burčákovky 2021? Jako by se svět vracel pomalu k normálu...

Po zkušenostech se srpnovým Mandlobraním, které nesplnilo všechna očekávání co se návštěvnosti týče, jsme odložené Burčákové slavnosti připravovali s mírnou nervozitou. Neměli jsme tušení, jak moc jsou v návštěvnících zakořeněny obavy, které nás všechny provázejí poslední rok a půl. A popravdě - až v posledním týdnu před začátkem nám začal pomalu padat kámen ze srdce, když se začal zvedat počet zakoupených vstupenek v předprodeji a všechny kapely i vystupující potvrdili svou účast.

O návštěvníky tedy nouze nebyla, to se ukázalo už při čtvrtečním programu Hustopeče se baví, kam zavítali převážně místní. Poskládat čtvrteční kulturní program na pódiu byl opravdový oříšek. Školy ani spolky neměly po roční koronavirové pauze připravena žádná čísla a děti už odvykly vystupování na veřejnosti. O to víc si vážíme těch, kteří přece jen zabojovali a někdy i online nacvičili kousky, které pobavily a potěšili zaplněné náměstí - děkujeme dětem a učitelkám z Mateřské školy Pastelka, dámám z Tančírny na stará kolena, žákům ze Základní umělecké školy, kteří pokryli takřka polovinu veškerého programu, a v neposlední řadě Hustým Hudebníkům - amatérskému tělesu kytaristů, kteří ještě nikdy nevystupovali na pódiu. Premiéru zvládli na výbornou a určitě jsme je na akcích města neslyšeli naposled...

V pátek i sobotu nás čekala velká výzva v podobě covidových kontrol. Vládní nařízení pro účastníky kulturních akcí o očkování či negativním testu jsme z pozice pořadatele museli zajistit a velmi nám s tím pomohl Český červený kříž, který před budovou Kina postavil na celý víkend testovací stan. Musíme říct, že jsme neměli jediný pozitivní test a všichni návštěvníci dorazili ke vstupním branám náměstí se všemi potřebnými potvrzeními, za což jim patří velké díky. Nic tak nebránilo tradičnímu programu slavností. 

Páteční otevírání mázhausů, sobotní jarmark, rytířské souboje, zasedání burčákové unie, historický průvod s řemeslnými cechy, soutěž ve válení beček, dětské šapitó, otevřené sklepy, koncerty... to vše jsou věci, které z burčákovek důvěrně známe, protože ten primární program se v posledních letech nijak výrazně neměnil. Přesto jsme měli pocit, že díky roční pauze jsme si letos všechno vychutnávali mnohem intenzivněji. 

Při rozhovorech s návštěvníky na náměstí jsme často slyšeli: "Konečně je to zase všechno zpátky. Moc jsme se těšili. Snad už nic nezavřou! Zase to tady žije!"  A opravdu. Přestože náměstím prošly za víkend tisíce lidí, všude vládla pohoda, všichni se blaženě usmívali, popíjeli burčák, sledovali divadla i koncerty. 

Vždycky se však najdou slabá místa, nejde zavděčit se všem. Někteří nebyli spokojeni s výběrem kapel, některým se zdála velkoplošná obrazovka zavěšena příliš nízko, někteří rozvíjeli konspirační teorie o důvodu uzavření nádvoří domu U Synků, některým nepadlo nic do oka v řemeslném jarmarku, někdo stál dlouhou frontu na toalety, někdo se možná cítil být opomenutý... Obzvláště na sociálních sítích města jsme se občas setkali s více či méně oprávněnými připomínkami, které, bylo-li to v našich silách, jsme se snažili operativně řešit. Ne vždy se to podařilo ke spokojenosti všech, ale troufneme si říci, že drtivá většina návštěvníků má z burčákových slavností ty nejhezčí možné zážitky.  

A na co budeme vzpomínat my, holky z Marketingu a kultury? 

• Na bezvadnou spolupráci se všemi místními spolky, které pomáhaly tvořit program slavností.
• Na neskutečný výkon spolku Všehoschopných, který v historickém průvodu přivedl na náměstí tisícihlavé hejno špačků.
• Na pohodové koncerty Michala Hrůzy a Pokáče, kteří se ještě hodiny po vystoupení obětavě fotili s fanoušky..
• Na rockový nářez Arakainu a Lucie Bílé, kterým jsme při písničce Zimní královna rozsvítili náš vánoční strom na náměstí.
• Na to, že jsme ještě úplně nezapomněly, jak se takové velké akce dělají... :-) 

Děkujeme vám všem, kteří jste přišli na Burčákové slavnosti 2021! 

Reportáže z celého víkendu najdete v pátečním speciálu Hustopečského magazínu.

Foto: Richard Skoumal, Tereza Slámová, Veronika Nováková, archiv Lucie Bílé