Krojové hody ozdobily Hustopeče

Aby ale vůbec mohli celé hodové veselí zahájit, bylo třeba začít tím nejdůležitějším – postavit máju, největší symbol celých hodů. Tuto činnost místním už pár let v řadě znepříjemňoval déšť. Letos je počasí naopak překvapilo velmi teplým a slunečným dnem, a tak bylo brzy hotovo.

Ještě než se mája začne stavět, je třeba ji řádně připravit. „Není úplně nejrovnější, takže se to muselo trošku porovnat, navíc se při kácení podařilo trochu pochroumat vršek, ten se musel taky pospravovat, ale myslím, že výsledek nakonec stojí za to,“ říká Pavel Košulič, několikaletý koordinátor stavení máje.

Před společenským domem se tak od pátku tyčí více než dvacetimetrový smrk z Uherčic. Stavění letos probíhalo velmi hladce ve srovnání s peripetiemi, se kterými se letos potýkala například bořetická chasa. Té se mája při stavení zlomila. „To video z Bořetic jsem viděl těsně před stavěním a úplně mi to nedodalo sebevědomí,“ směje se Košulič „ale samozřejmě to riziko tam vždycky je, s tím do toho člověk jde a musí s tím počítat, a když je potřeba, tak vyhnat návštěvníky do nějaké bezpečné vzdálenosti, protože kolikrát si lidi ani neuvědomí, co všechno se může stát.“

Řešením by mohlo být využití techniky, která celou práci usnadní. O tom však stavaři nechtějí ani slyšet. „O technice jsme ještě nikdy neuvažovali, postavit to jeřábem umí každý ňouma, kdežto postavit to rukama se musí umět, a hlavně je to jakási společenská událost. Když dojede jeřáb a postaví to, tak se do toho nikdo nezapojí, ale když se staví rukama, má to svoje kouzlo,“ stojí si za svým Pavel Košulič.

Tyčící se mája ale ještě hody nedělá. Aby bylo možné započít hodové veselí, je třeba si vyjednat povolení od paní starostky. Ta jej udělila v sobotu dopoledne, kdy deštivé počasí chasu přece jen dohnalo. Dechovou hudbu Lácaranku však nezastavil ani déšť a vesele vyhrávala u Potměšilů, kde se ze zahrady stal taneční parket. A paní starostka si zavzpomínala na doby, kdy ona sama oblékala škrobené sukně: „Já jsem byla v kroji pouze jednou, jako plnoletá, protože za nás se to dělalo tak, že hody pořádal jeden ročník, a k tomu se přidávali další. Nedělili jsme to tak jako teď, na čtyři páry stárků a chasu, ale opravdu ta plnoletost znamenala, že můžete jít za stárku.“

Letošní stárci museli sobotnímu nepříznivému počasí podřídit i hodovní program. Déšť zkomplikoval především zvaní na hody. „Až doteď vše probíhalo podle plánu, ale počasí je jaké je a musíme i v krizových situacích zareagovat. Takže jsme zareagovali tak, že se půjdeme převléct z krojů. Kluci půjdou alespoň v nějakých částech kroje a holky se převlečou do šatů. Dopadne to dobře, vždycky to dopadne dobře, musí,“ zůstává nad věcí první stárek Martin Matocha.

Poté, co chasa pozvala hustopečské obyvatele na Herbenovu ulici, započala večerní zábava. Tančilo se a víno teklo proudem. A hodovní program pokračoval nedělí, která je tradičně zahájena hodovní mší v kapli sv. Rocha. V odpoledních hodinách už se krojovaní začali řadit do průvodu a vydali se od první stárky společně na sólo, kde probíhala odpolední zábava s dětským sólem a očekávaná zavádka, na kterou se všichni stárci těšili. Návštěvníky roztančila dechová hudba Sokolka, která vyhrávala až do brzkých ranních hodin. -slam-

Foto: Veronika Nováková, Tereza Slámová, Jana Hrádková