Z Ukrajiny a Slovenska s kytarou do Hustopečí

Leckdo o sobě rád prohlašuje, že umí hrát na kytaru, a u táboráků i se základní znalostí několika akordů sklidí uznání. Veronika Ronecová a Artem Pozdniakov však v Hustopečích ukázali, jak to vypadá, když tento populární hudební nástroj dokonale ovládnete.

Jsou mladí, talentovaní, oba z ciziny a oba se už jako malé děti zamilovali do zvuku kytary. Veronika Ronecová ze Slovenska a Artem Pozdniakov z Ukrajiny se setkali na kytarovém recitálu v Hustopečích. 

„Já učím na Základní umělecké škole tady v Hustopečích a do Česka jsem přijel kvůli studiu u profesora Matěje Fremla na Janáčkově akademii muzických umění v Brně,“ říká o sobě sympatický Artem Pozdniakov, který s nápadem na recitál přišel. „V Brně jsme se spolu vlastně seznámili, ale až letos jsme spolu začali hrát,“ dodává Veronika Ronecová, která pochází ze Slovenska a i ji zlákalo studium v Brně. 

Zatím spolu odehráli dva společné koncerty a jak se říká - padli si do noty. „Veronika bohužel odjíždí za studiem do Myanmaru v Asii, tak to bude složitější, ale určitě spolu budeme nějakým způsobem spolupracovat dál,“ usmívá se Pozdniakov.  

Třicítka posluchačů vyslechla skladby od Bacha, Mertze, Piazzolly či Assada. Zvláštní uznání si mladí muzikanti vysloužili za to, že drtivou většinu skladeb hráli bez notových partů, tedy zpaměti. „My jsme k tomu vedeni odmalička, že se máme učit zpaměti, takže to pro nás není nic neobvyklého. Trochu komplikovanější je to u komorní hry, kde občas po notách sáhneme,“ vysvětluje Ronecová. 

Hodinový program se díky pestrému výběru skladeb nesl ve svižném tempu a posluchači odcházeli v němém úžasu nad tím, co všechno se dá na šest kytarových strun zahrát. „Snažili jsme se vybrat takové skladby, které se hezky poslouchají a zároveň předvedou co nejvíc z repertoáru kytary, který je obrovský,“ říká Pozdniakov a děkuje všem, kteří na recitál dorazili a vytvořili krásnou atmosféru. -nov-