„Většinou se tu hraje na klavír, kytaru, flétnu a podobné tradiční nástroje. I já sama jsem je tu již několikrát měla. Ale tím, že tato výstava se věnuje exotičtějším místům, tak jsem si říkala, že i ta doprovodná hudba by měla tématicky korespondovat. Proto přijely mé kamarádky, které tančí břišní tance a předvedou tu tribal, který je velmi blízký marocké kultuře," představila své hosty Kabrielová. Nutno dodat, že tanečnice sklidily velký úspěch, a to nejen u mužů, kteří z nich nespustili oči.
Název výstavy Maroko plné kontrastů evokoval spíše fotografickou prezentaci, ale olejomalby hýřící barvami působily stejně vypovídajícím dojmem a na první pohled dávaly znát vřelý vztah k malovaným místům. „Maroko mě vždy fascinovalo tím jaké je pestré, krásné, barevné. Jsou tam úžasné možnosti vyžití - pouště, hory, oáz, oceán. Je tam toho strašně moc a není to ani klasická arabská země. Nejsou tam žádní nebezpeční muslimové, jak to znám třeba ze Saudské Arábie. Maroko je opravdu klidné a maročané jsou velmi mírumilovní. Dokonce třeba ženy jsou v jejich každodenním životě upřednostňovány, mají úctu, nejsou nijak utiskované nebo utlačované. Zahalené jsou vlastně jen proto, že je to praktické," popisuje své zážitky ze sluncem zalité země malířka.
Kabrielová se malbě věnuje od roku 1988 a nejraději maluje přírodu a vzdálené krajiny celého světa, které jí nějakým způsobem přirostly k srdci. Nezapomíná však ani na rodné Česko. "Samozřejmě maluji i českou krajinu a dokonce i tady v Hustopečích jsem několikrát vystavovala, tuším že to byl Adršpach. A chtěla bych namalovat Lednicko-Valtický areál," plánuje.
Přesto je Maroko srdeční záležitostí a určitě se tam bude vracet i nadále. „Teď se chystám s kamarádkou vyjet na vlastní pěst na úplný jih Maroka, na berberský festival se spaním na poušti a podobně. A co mě ještě hodně láká, tak oblast Mali, Mauretánie i třeba Uganda s horskými gorilami. Ale to si asi nebudu moci nikdy splnit. Uvidíme," směje se malířka. -nov-
