Sobotní den Burčákových slavností pukal ve švech, ať už z důvodu vysoké návštěvnosti, nebo pod náporem bohatého hudebního programu. I přes nepříznivé počasí se to na Dukelském náměstí hemžilo tisíci lidmi, na čemž jistojistě měly podíl taková fenomenální jména, jako Cigánski Diabli, Slza nebo legendární Olympic.
Jako první přišel na scénu slovenský orchestr. Muzikanti předvedli dokonalou souhru svých strunných hudebních nástrojů, neuvěřitelnou hbitost rukou i prstů. Diváci jásali nadšením a orchestr si vystoupení také náramně užíval. „Máme fantastické pocity, protože jsme se tu cítili jako doma, perfektně nás znají, dokonce i náš repertoár, takže máme velkou radost, že jsme tu mohli být,“ prozradila Silvia Šarközi, zpěvačka a violončelistka.
Cigánske Diably vystřídala pár minut před 19.hodinou skupina Slza, na které vpředu nadšeně čekalo několik stovek náctiletých fanynek nehledě na nekalé počasí. Kapela, kde je zpěvákem Petr Lexa, dříve známý především jako youtuber, letos oslaví páté výročí od vydání písničky „Lhůty záruční“. „Teď jsme dostali pětku z balónku, a má to symbolizovat pět let od první písničky, kterou jsme vydali,“ ukazuje dar od fanoušků zpěvák kapely, Petr Lexa.
Po koncertu Slzy se věkový průměr předních řad vyčkávajících pod pódiem výrazně zvedl. Dopředu se nahrnuli srdcoví fanoušci notorické kapely Olympic a s nadšením vyčkávali na první tóny fenomenálních rockových písní. Taková kapela se však neobejde bez předskokanů, kterými byli k překvapení všech žáci 3.A ze základní školy Nádražní, kteří si pod vedením paní učitelky Vladimíry Mačkové ve spolupráci s Hustopečskou televizí připravili rockovou hymnu „Tam, kde pramení burčák“. To všechny posluchače náramně pobavilo, a ještě více navnadilo na samotný koncert Olympiků.
„Nebudeme se cpát do nějakých experimentů, budeme hrát hlavně známé písničky a pár novinek, těch ale málo. Začátek bude trošku novější – z posledního Trilobita, ale jinak to budou hlavně známé songy,“ popsal koncert rockový zpěvák Petr Janda.
Jen velmi málo hudebních skupin si může připsat na triko to, že si jejich písničky zpívají téměř všechny generace. Olympic však ano. „Je to nadgenerační kapela, takže bych řekl, že tam chodí i ti mladí, rodiče s dětmi, babičky, dědečkové, je to prostě strašně široký publikum,“ popsal své fanoušky Janda.
Za téměř šedesát let svého působení se v kapele mnohé změnilo. Jedna věc však zůstává stejná. „Strašně se vždycky těším na koncert. To jo, to ve mně zůstalo,“ tvrdí zpěvák Janda.
-slam-
foto: Richard Skoumal
