Na svoji pouť vyrazili oba cestovatelé z hranic Kolumbie s Panamou, jen oni dva, nejnutnější vybavení a 2 koloběžky. Prvním cílem se stalo město Medelin a následně Mocoa v Kolumbii. „Denně jsme urazili přibližně 70 až 80 kilometrů. Kolumbie je nádherná země a lidé jsou zde velmi otevření, přátelští a pohostinní. Na naší cestě jsme přespávali, kde se dalo. Někdy nám nabídl ubytování někdo z místních obyvatel, hodně pohostinní však byli i kolumbijští hasiči. Všeobecně dělala koloběžka mezi lidmi rozruch, protože ji tam prostě neznají. Všechny zajímala, rozšířené je zde spíš kolo. Spousta lidí si také koloběžku ráda vyzkoušela,“ popsal své cestování dobroběžník. Že jde o zemi mnoha krás, dokládá i řada zážitků, o které se s námi Marek Jelínek podělil: „Blízko města Mocoa je krásné místo Valle de Cocora, neboli Údolí kolibříků. Kolibříci jsou nádherní. Pro domorodce jsou kolibříci symbolem lásky, objevují se v nejrůznějších příbězích a pohádkách. A pak ve Valle de Cocora také můžete obdivovat nejvyšší palmy na světě. Krásný je i kraj Zona Cafetera – Kolumbie je země kávy.“
„Asi dva dny po našem odjezdu z města Mocoa však došlo vzhledem k právě probíhajícímu období dešťů k masivnímu sesuvu půdy, tam tehdy zemřelo až 600 lidí,“ vzpomněl dobroběžník.
Na své další cestě pokračovali pohořím Andy směrem k Amazonii, do Ekvádoru a dále do Peru. Zde si na svojí cestě trochu odlehčili a cestovali lodí po řece Rio Napo, což je jeden z přítoků Amazonky. Cestovali buď tradiční lodičkou peque-peque, vyrobenou z vydlabaného kmene stromu, nebo na klasické lodi. „Chtěli jsme dorazit do města Iquitos, tam se jinak než letecky nebo lodí nedostanete. Cestování lodí je zajímavé. Cestující si tu zavěsí hamaky, houpací sítě, a v průběhu cesty odpočívají. Loď také dělá jedno až dvoudenní přestávky v jednotlivých zastávkách, tak je prostor se i porozhlédnout. Lodí jsme takto pokračovali až do Puccalpy,“ přiblížil putování Marek Jelínek a dodal: „Zajímavým zážitkem je i obřad Ayahuasca (čteno ajau-aska, pozn.red.), který jsem si na vlastní kůži v Amazonii vyzkoušel. Šaman curandero při něm podává nápoj připravený z liány Ayhuasca, tedy liány mrtvých. Obřad je celý provázený posvátnými zpěvy icaros. Ayahuasca navodí stav snu či vizí, je to velmi duchovní záležitost.“ Cestovatelé navštívili i tradiční Maccu Picchu, ale velice je zaujalo i méně známé Ollantaytambo. Postupně vystoupali až k jezeru Titicaca a pokračovali do Bolívie na náhorní plošinu Altiplano, kde se nachází i největší solná pláň na světě. „V létě je zde voda, v zimě, kdy jsme tam byli my, solí pokrytá země. Všude je bílo,“ prozradil Jelínek. Další ze zemí, kterou na koloběžkách oba cestovatelé navštívili, byla Paraquay. „Je to poměrně rovinatá země, díky tomu je zde možné pozorovat nádherné západy slunce a díky prakticky nulovému světelnému smogu také krásy noční oblohy. Lidé jsou zde velice milí, srdeční a pohostinní. A je zde poměrně silná německá komunita, takže tu najdete i dvojjazyčné názvy,“ dodal Marek Jelínek.
Své putování Jižní Amerikou zakončili přesunem do San Paula v Brazílii, kam dorazili po osmi měsících cestování.
Cesta po Jižní Americe ale nebyla jeho jediná. O rok později, v roce 2018 absolvoval s koloběžkou cestu Asií, od Nového Dillí po Singapur. A touto výpravou se díky projektu Dobroběžka = koloběžka, která pomáhá, zapojil do charitativní akce na pomoc dětem v Bangladéši. Více z cest po Asii si budou moci zájemci vyslechnout už 3. prosince, kdy o nich Marek Jelínek přijede vyprávět do hustopečského Kina. Své zážitky z cest shrnul i ve své nové knize Dobroběžník mezi světy, která vyjde v listopadu tohoto roku. Nyní Marek Jelínek plánuje další projekt, přejezd Afrikou – Od tučňáků k pyramidám.
-hek-
