„Vím, že by bylo moudré mlčet, neříkat nic. Ale což patřím mezi moudré, když jsem v životě udělal tolik chyb? Ale … kdo jsme bez viny? Kdo z nás lidí chyby nedělá. Je jen kumšt si to přiznat. Jde jen o odvahu… Mé oči se ale stále dívají na svět stejně jako tři čtvrtě století v minulosti, neboť oči nestárnou a stále registrují krásu. Ano, chtěl bych si žít s krásou, krásnou múzou až do chvíle, kdy se proměním proměnou „dokonalou“ v obláček zapomnění.“
(Antonín Vojtek, úryvek z knihy Ohlédnutí)
Malíř a grafik Antonín Vojtek není v Hustopečích neznámý. Jeho olejomalby a grafiky můžete často vídat na výstavách v městské galerii či v knihovně. V úterý 10. dubna se ale rodák z nedalekých Horních Bojanovic představil svým příznivcům v poněkud odlišné roli - jako spisovatel 11 knih byl hostem dubnové literární kavárny.
Kromě psaných děl, ve kterých se věnuje především svým vlastním myšlenkám a zážitkům, představil v Hustopečích celou svou tvorbu. Všechny obory, kterými se Vojtek zabývá jsou totiž provázané. „To, co mi nejde namalovat na plátno, o tom píši v těch knížkách. Jsou to hodně osobní až intimní věci a to mě na to plátno moc malovat nejde,“ vysvětlil motivy svého psaní Antonín Vojtek.
K Hustopečím má malíř velmi vřelý vztah, což se v jeho tvorbě významně projevuje. „Já jsem tady prožil dvacet let života a to nejde, aby vás to nepoznamenalo. Mě se o Hustopečích velmi často zdávají sny, ve kterých se procházím těmi uličkami a náměstím. A to víte, že se to potom musí objevit i v knížkách i na těch obrazech. Mám to tady moc rád a je to tu čím dál krásnější, zdá se mi,“ vyznal se Vojtek.
Ačkoliv je Antonínu Vojtkovi již 84 let, jeho elán a aktivitu mu mohou závidět i výrazně mladší ročníky. Neustále hledá nové výzvy a nechce zůstat nečinným důchodcem. „Kdyby záleželo na mě, tak žádný důchod vůbec není. Já prostě musím pracovat a pořád pracuji a chci pracovat. Mám před sebou další velký projekt, o kterém brzy uslyšíte, a těším se na další a další,“ navnadil hustopečské malíř. -nov-
