Od motocyklového sportu k dlouhému triatlonu. To je cesta Hustopečana Marka Svobody za posledních pět let. A nutno dodat, že v extrémních triatlonových závodech sbírá úspěchy podobně jako dříve na motorkách. V pondělí 17. října se vrátil z mistrovství světa na Havaji.
„Je to největší závod světa, co se dlouhého triatlonu týká. Jel jsem tam s velkým respektem a především závod dokončit. Jsem ale soutěživý typ a samozřejmě jsem se snažil o co nejlepší výsledek. A to si myslím, že se podařilo. S časem 10 hodin a 16 minut jsem spokojený,“ hodnotí svůj výkon Svoboda.
Na Havaji se závodníci museli potýkat s teplotami okolo 30 stupňů a například při jízdě na kole se silným protivětrem. V těchto podmínkách musí uplavat téměř 4 kilometry, ujet na kole 180 kilometrů a na závěr uběhnout maraton 42 kilometrů. „Chtěl jsem závod jet na 10 hodin. Takové byly ambice. Ale prostě to nedovolovalo,“ podotýká Hustopečan.
Ironmanem i v osmdesáti
Na Havaji bojovala asi stovka profesionálů a dalších asi dva tisíce amatérských závodníků ve všech věkových kategoriích. Nejstaršími účastníky byli čtyřiaosmdesátiletý Japonec a šestasedmdesátiletá Američanka. Oba zvládli závod v časovém limitu 17 hodin.
„Triatlon je pro každého v každém věku. Jak sofistikovaní trenéři říkají, do 50 let je člověk schopen se neustále zlepšovat. Tu myšlenku mám pořád v hlavě a tím žiju,“ usmívá se pětačtyřicetiletý sportovec, jehož nejméně oblíbenou disciplínou je plavání. Rád má kolo a běh.
Na Ali Drive byla krize
„Hlavně tam nesmí být efekt jednu disciplínu si nastřelit a tou se zlikvidovat, například na kole a pak už člověk nemůže běžet. Je potřeba to dobře odhadnout, znát svoje tělo a na kole jet tak, abych mohl maraton ještě svižně doběhnout. Všechno se láme právě na běhu,“ zdůrazňuje správné rozložení sil Svoboda.
Ani tak se mu ale nevyhnuly krize. I když na dlouhý triatlon trénoval poslední dva roky. První byla na 160. kilometru při jízdě na kole. Neustále foukal silný protivítr.
„Po jízdě na kole se běží nejznámější ulicí na Havaji Ali Drive, která je obestavěná domy a zahradami. A tam zase nefouká vůbec, pralo tam do nás slunce. Tam byla krize významná. Běžel jsem od občerstvovací stanice k občerstvovací stanici a chladil se. To byly závody v chlazení. Kdo šel na výsledek už od začátku běhu, po hodině bylo po něm. Já jsem se rozběhl až od 20. kilometru, to se mi udělalo líp,“ vzpomíná na nejtěžší chvíle závodu hustopečský Ironman.
Už nikdy více? V cíli změnil názor
Velkou oporou mu byly manželka a sestra. Před závodem se tak mohl v klidu soustředit jen na tréninky a odpočinek. Při závodě tím nejtěžším úsekem díky nim probíhal pod českými vlajkami. V cíli pak byly všechny těžkosti zapomenuty.
„Proto to člověk asi dělá. V cíli to bylo úplně úžasné. Poslední dva kilometry už jsem věděl, že to dám. Běžel jsem špalírem stovek diváků. To je prostě krásné. Opravdu jsem si to užíval. Tam už jsem věděl, že se chci znovu vrátit. Na začátku běhu jsem si říkal, už nikdy více, ale potom to člověk přehodnotí a chce tam znovu,“ směje se Svoboda.
Nominovat na Havaj se musel na jednom z kvalifikačních závodů. Podařilo se mu to v červnu v rakouském Klagenfurtu. Byl to jeho úplně první závod v dlouhém triatlonu.
„Teď si v první řadě ještě dva, tři týdny odpočinu a pak začneme trénovat ještě víc, než jsme trénovali doposud. Cíl pro mě je zlepšit si časy. To je pro mě motivací. Takže jedeme dál, jedeme líp a hlavně, aby bylo zdraví,“ uzavírá Hustopečan.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 370, vychází v pátek 21.10.2016.
-jal-, Foto: Jana Rozková, archiv Marka Svobody
Foto: archiv Marka Svobody.
Foto: archiv Marka Svobody.
Foto: archiv Marka Svobody.
Foto: archiv Marka Svobody.
Foto: Jana Rozková.
