Za necelé tři týdny vybudovat dva byty pro pracovnice dětského domova se podařilo výpravě hustopečského pastora Karla Fridricha. Skupina dobrovolníků letos už potřetí vyrazila pomáhat do Afriky. Vloni byla v Zambii, v roce 2014 v masajské stepi.
„V tomto roce jsme 14. června odjeli do Tanzanie, kde jsme až do 1. července pracovali převážně ve městě Morogoro na výstavbě dvou ubytovacích bloků pro pracovníky dětského domova. Bydlení je tam nesmírně důležité, protože každý pracovník nebo dobrovolník, který tam přijde, absolutně ztratí soukromí. Je pořád s dětmi a nemá vůbec žádný čas sám pro sebe,“ vysvětlil pastor hustopečského sboru Apoštolské církve Karel Fridrich.
Byty budovali v domě starém už několik desítek let. Přesto bylo první patro nedokončené, chyběly například stropy, a nacházelo se v něm skladiště.
„Primární úkol byl vytvořit stropy. S tím souviselo opravit cisternu na vodu, která se v Tanzanii nachází většinou na půdách. Zjistili jsme taky, že je v dost zoufalém stavu elektřina. Dělali jsme i rozvody vody, bourali jsme příčky, stavěli nové. Nakonec jsme ještě budovali kuchyňskou linku,“ vypočítal Fridrich.
V týmu dobrovolníků byl kromě pastora hustopečského sboru Apoštolské církve ještě pravidelný účastník výprav Jan Gavlík a dva nováčci Marián Lokaj a Josef Bráblík.
„Byl to fajn tým. Důležité je, aby byl každý v týmu samostatný. Aby každý věděl, co má dělat a nemusel se pořád ptát. Malíř maloval, já jsem dělal hlavně elektřinu a rozvody vody, stavební inženýr Honza omítal zdi. Práci jsme si rozdělili a jen proto jsme jí mohli za pár dnů zvládnout takový kus,“ podotkl pastor.
Práci jim letos aspoň ulehčovalo příjemné zázemí. Bydleli v přízemí domu, který opravovali. Jídlo dostávali přímo z dětského domova.
„S dětmi jsme byli v pravidelném kontaktu. Strašně rády pomáhaly. Pomáhaly vyklízet skladiště, ti velcí i malovali. Spolupráce s nimi byla výborná. Děti zrovna měly prázdniny, byly na táboře a čtyři dny kempovaly. V kempu jsme je i navštívili,“ zavzpomínal Fridrich.
Kromě města Morogoro působili dobrovolníci první dva dny po příletu v Dar es Salaamu. Tam zvládli opravu střechy nad kontejnery, které místní využívají jako skladiště nebo dílny. Na závěr mise se jim pak podařilo dostat na Zanzibar, kde putovali po stezce koření.
„Máme spoustu zážitku, ale hlavně jsme byli rádi, že jsme mohli být přímo s těmi dětmi. Kolikrát zůstaly úplně samy a příběhy, co prožívají, nejsou vůbec pěkné. Neexistuje tam žádná státní sociální péče. O to víc máme radost, že děti v domově nachází bezpečí a mohou chodit do školy,“ zmínil pastor.
I letošní, v pořadí již třetí africký výjezd, dobrovolníky utvrdil v tom, že by chtěli přes humanitární organizaci Nehemia pomáhat nadále.
„Říká se, že jednou Afrika, navždy Afrika. Člověku přiroste k srdci, a pokud o nás bude zájem, rádi pojedeme i příští rok,“ uzavřel Fridrich.
Sledujte reportáž v Hustopečském magazínu č. 361, vychází v pátek 29. července 2016.
Text: Jana Rozková, Foto: archiv Karla Fridricha
V Dar es Salaamu opravovali dobrovolníci střechu nad kontejnery.
V Dar es Salaamu opravovali dobrovolníci střechu nad kontejnery.
V Dar es Salaamu opravovali dobrovolníci střechu nad kontejnery.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
V dětském domově v Morogoro budoval tým Karla Fridricha dva byty pro zaměstnance.
Děti z domova navštívili dobrovolníci i na táboře.
