Spisovatel Zdeněk Grmolec zkoumá, jak prostředí deformuje člověka

V úterý 14. listopadu se opět Městská knihovna Hustopeče proměnila v literární kavárnu, která voněla kávou a sladkostmi. Hostem byl tentokrát Zdeněk Grmolec. Spisovatel se narodil na jižní Moravě a celý život strávil prací ve školství. „Můj původ je z knih patrný. První kniha Půlnoční verbuňk v podstatě zachycuje prostředí a charaktery těch lidí, které jsem na jižní Moravě potkal,“ vysvětlil Grmolec. 

 Spisovatel se ve svých knihách věnuje různým tématům. Zajímá ho problematika mezilidských vztahů i vztah lidí k náboženství. V knize esejů Konfese baroku mapuje svou oblíbenou historickou etapu. „Baroko mám rád. Mám pocit, že lidé si pod barokem představují pouze prdelaté andělíčky, proto jsem jim tu dobu chtěl pořádně přiblížit,“ řekl Grmolec. Dále napsal životopis Viléma Mrštíka nebo knihu esejí a fejetonů Od stromů k samotám, kterou věnoval životu českých básníků a spisovatelů. „Pravidelně spolupracuji s brněnským rozhlasem, kde mi četli už několik desítek fejetonů. Některé z nich jsou součástí této knihy,“ doplnil. 

V posledních letech se spisovatel zaměřil na historickou prózu, ve které je často člověk bezmocný vůči svému okolí, které ho různě deformuje, ubližuje mu a pohrává si s ním. Nová kniha mu vyjde na začátku příštího roku. „Bude se jmenovat Císařský kurýr Marie Terezie. Nyní jsem se pustil do Jagelonců, tedy do doby, kdy u nás vládl Vladislav Jagelonský a Ludvík Jagelonský,“ dodal Grmolec. Různorodé náměty mají přesto jedno společné. „Zajímá mě hledání smyslu lidské existence. Úvahy o tom, co vlastně člověka v životě určuje,“ uzavřel Grmolec. -ves-